Asi každý rád na víkendy uniká pryč z města. Tenhle víkend jsme se s Tomášem sešli na půli cesty mezi námi: já vyrážela z Prahy a on z Linze. Cílem byla chalupa na samotě (téměř), zarostlá lesem a plná takových těch retro puntíkovaných kastrůlků. Prosincová lesní romantika jak vyšitá a nikdo mě nemusel dlouho přemlouvat, abych tam čtyři hodinky jela..
Cesta byla klasicky strašně dlouhá, v Budějovicích jsem tradičně dobíhala kvůli zpoždění rychlík na Linz, ale ve dvanáct už jsem se happy jak dva grepy procházela po jinovatkou pokrytým Vyšebrodským nádraží. Slunce si proráželo cestu mlhou a nikde žádný lidi! Jak já tyhle únikovky z Prahy miluju. A potřebuju! Měla jsem asi hodinu než dorazí Tomáš, protože měl na cestě nějaké problémy s autem a proto se zpozdil, a tak jsem se rozhodla čas vyplnit krátkou procházkou na kopec nad město. Zmrzlá zem a prudký stoupání a já ověšená notebookem a menší krosnou. Místní si nejspíš za oknem klepali na čelo, že holka bláznivá, proč s tím leze do lesa.. Notebook jsem táhla jenom kvůli tomu, že jsem ve vlaku psala pár budoucích článků, jinak by samozřejmě zůstal doma.. celý víkend zůstal tak jako tak ležet v pouzdře, stejně jako můj telefon, poněvadž chatička se nachází na takové samotě, kde není žádný signál. To je úplně skvělý :)
Po hodince už jsem se vezla u Tomáše a jelo se směr nejhlubší les. Přivítala nás Arwin - sousedovic husky - pomohla nám vybalit. Příjemný přivítání :) samozřejmě dostala odměnu. I když to není náš pes, má za dveřma nachystaný pamlsky, to víte..ty zvířatomilovníci, s nima je to těžký..
V chatě byly 3 stupně a za celý den se nám to podařilo zvednout jen na 15. A to jsme vytápěli jak blázni, dokonce ve dvou místnostech. Díky bohu jsme s sebou měli víno a to nás krapet rozehřálo. Seděli jsme většinu času přímo u kamen, protože jinde se to fakt nedalo. Popíjeli jsme, povídali si a večer jsem Tomáše drtila v žolících. Spali jsme pod třema peřinama a přehodnotila jsem, jestli opravdu chci ject kempovat za polární kruh a nafotit ty strašně krásný fotky svítícího stanu s polární září...jako jestli to má vůbec cenu zkoušet, když k smrti umrzám už při deseti stupních.
Přes den jsme se procházeli sem a tam lesem, dejchali čisťounkej vzduch a čerpali energii. Příroda má fakt zázračný účinky na duši, vždycky mě znova překvapí, jak nabitá jedu zpátky domů..
Píšu Vám to zpátky z Prahy a krásně se mi na ty chvíle vzpomíná. Stromeček, kterej jsme si vydloubli v lese už trůnní vedle mě. Trochu jsme to letos přehnali (já to přehnala) s vánočníma přípravama. Nějak jsem se strašně těšila na letošní vánoce.. asi proto, že letos hostíme (poprvé!) celou rodinu my dva a během pár dní se nám tu vystřídá celé příbuzenstvo. Nakoupila jsem milion božskejch ozdůbek na strom, sem tam něco vyrobila (Robin už stihl dvě fungl nový skleněnky rozbít), takže výzdoba a vše okolo by bylo, nicméně jídlo nestíhám vůbec! Ty Vánoce jsou děsná otročina!! Ach jo, je 23. a my dva tu od rána lítáme a cídíme každej kout, nemám dopečený tři druhy cukroví a jo vážně je chci ještě stihnout, když už jsem objednávala ty formičky na vosí hnízda.. kapr není, ale už je nařezaný v lednici, kuba není ale už jsou koupené kroupy, polívka není, salát není... ale klid pohoda jazz, hlavně se nestresovat. Viděla bych to že si tak za dvě hodinky nalijem sklenku a naložíme se do vany. Hmmm...
Přes den jsme se procházeli sem a tam lesem, dejchali čisťounkej vzduch a čerpali energii. Příroda má fakt zázračný účinky na duši, vždycky mě znova překvapí, jak nabitá jedu zpátky domů..
Píšu Vám to zpátky z Prahy a krásně se mi na ty chvíle vzpomíná. Stromeček, kterej jsme si vydloubli v lese už trůnní vedle mě. Trochu jsme to letos přehnali (já to přehnala) s vánočníma přípravama. Nějak jsem se strašně těšila na letošní vánoce.. asi proto, že letos hostíme (poprvé!) celou rodinu my dva a během pár dní se nám tu vystřídá celé příbuzenstvo. Nakoupila jsem milion božskejch ozdůbek na strom, sem tam něco vyrobila (Robin už stihl dvě fungl nový skleněnky rozbít), takže výzdoba a vše okolo by bylo, nicméně jídlo nestíhám vůbec! Ty Vánoce jsou děsná otročina!! Ach jo, je 23. a my dva tu od rána lítáme a cídíme každej kout, nemám dopečený tři druhy cukroví a jo vážně je chci ještě stihnout, když už jsem objednávala ty formičky na vosí hnízda.. kapr není, ale už je nařezaný v lednici, kuba není ale už jsou koupené kroupy, polívka není, salát není... ale klid pohoda jazz, hlavně se nestresovat. Viděla bych to že si tak za dvě hodinky nalijem sklenku a naložíme se do vany. Hmmm...
"Ježíšek už je ve městěě, ježíšek už je ve městěěěěě" (Moje verze Santa Claus is coming to town, kterou tu dneska vyřvávám kolem dokola. #christmasmadness.)
