11. prosince 2016

Světýlka


Miluju chovat se jako fotografka. Naaranžovat si zákoutí a snažit se do několika tisíc pixelů vměstnat atmosféru danýho dne/momentu/období. Nabíjí mě to neskutečnou energií a štěstím. Bohužel většinou stojím sama sobě modelem, neboť nějak pořád nemůžu nikoho přemluvit k photoshootingu... je to naprd protože mě konečně začaly bavit portréty víc než krajinky haha. Co nadělám, zatím je to na samospoušť a na tisíc pokusů. Kreativita je u mě dost spontánní, tudíž takové to zítra jdeme na dvě hodiny fotit do pole by ji nejspíš stejně zabilo. Proto je na většině mých fotkách Tomáš nebo já...trochu mě to štve, ale zato to není žádné modelkování, ale ryzí momenty k zapamatování <3 Nejlepší snímky u mě vždycky vznikají jen tak. Většinou když prostě nic moc zvláštního nedělám. Nápady pak už přicházejí samy..