Utery.
Na dnesek jsme meli objednane water taxi od Guided tours, ktere by nas melo dovezt zpet o tri dny. 280$ pro nas oba, joo to jsou ty sluzby v miste, kde neni zadna konkurence.... nicmene moznost cislo dve je jit zpatky pesky tri dny, takze ochotne solime kolace. Cesta lodi je vetsi adrenalin, nez jsem cekala, dneska totiz zase zacalo prset, takze se snazim radsi moc nevnimat vsechny ty popadane stromy, kterym se na rece vyhybame a modlim se, at uz jsem z lodi brzo venku. Dozvidame se od ridice ale zajimavy fakt, ze jsou v tom jezere jako na jedinem miste na svete obcas videt delfini ve sladke vode, kteri tam zabloudi z more. My jsme zadne teda bohuzel nezahlidli, ale v nastevni knize v Martins bay hutu nekdo do poznamky napsal, ze je predevcirem zahledl. Jezero bylo totiz drive fjordem a az neustalym tektonickym pohybem se preformovalo do dnesni jezerni podoby. Na dne se pry stale drzi vrstva slane vody, na kterou shora tlaci ta cerstva sladka. Zemetreseni jsou tu pry denne a desky neustale pracuji.
Po vystupu z lodi zaclo lejt jak z konve a neprestalo cely den (edit: a cely dalsi tyden. Fakt nechapu jak tu muze porad tolik prset!). Po ceste jsme se na chvili stavili u vodopadu a chvilku vstrebavali atmosferu tak nadherneho mista v divocine, kam se az tolik lidi nepodiva. Byt to u dalnice, jsou tam zastupy turistu na fotku cely den. Takhle bylo to misto jen tiche a majestatni samo o sobe. Jen sum deste.
K autu jsme po celem dni dolezli docela grogy a celi komplet promoceni po asi 8 hodinach od rana na ceste. Uz v ten moment ale vim, ze jednou budu tyhle blativy vzpominky fakt milovat... ✌
V nohach mame neco pres 70 km, zvladli jsme to!