Nejak mi to tu zase ujelo a vzhledem k tomu, ze jsme zrovna v Bangkoku a za par hodin odfrcime na letiste a zpatky do Evropy, a moje posledni zminka tady na blogu byla par tydnu zpet z Bali, bylo by mozna fajn to tu uz konecne dopsat! Nejprve teda to Bali a pak se vrhneme na Thajsko.

Z Bali jsme videli Kutu, Ubud, Amed a Lovinu. Tak nejak krizem krazem z jihu na vychod a pak na sever, od kazdeho trochu. Nastesti jsme meli fakt hodne casu a nemuseli jsme vubec spechat. Musim hned na zacatek rict, ze jsme nedelali prehnane moc veci. Uz jsme dost precestovani :D, a tak vyletu bylo jen par, jinak jsme spise tak vegetili, nasavali atmosferu, a posledni tyden jsem byla stejnak nemocna, tak jsem uz jen polehavala na pokoji.

Kazda ta oblast byla v necem jina a jedinecna. O Kute uz jsem neco malo napsala minule, to je proste turisticka metropole, ale nasli jsme si tam nejlepsi restauraci na celym Bali a nadherny zapady slunce plus to, ze se tam da surfovat (k cemuz jsme se nakonec bohuzel ZASE nedostali) pridava Kute v mych ocich spoustu plusovych bodu. Snad ji i prominu ten milion trhovcu a obchodnicku, kteri nam kazdou minutu nabizeli podezrele levny suvenyry a sluzby vseho druhu. Tam clovek nevysel na ulici aby mu do minuty nekdo nenabizel taxi, suvenyry, jidlo...

Amed rovna se klidek a snorchlovani, nadherny vychody slunce nad morem. Morskou kobru jsme tam videli! Cim jsem starsi, tim mam vetsi respekt k mori a k jeho obyvatelum (pryc jsou ty doby kdy jsem si ve 13 bezstarostne snorchlovala na rodinny dovoleny v Egypte), a tady se ty ryby vybec nebaly a i ty uplne obrovsky sly az primo k nam. No stacil mi pohled na jejich zuby a byla jsem zas rychle venku z vody. Ale jeste nez me vyhnaly tak jsem poprvy v zivote snorchlovala na mistech, kde je primo z brehu pri odlivu pro snorchlare dostupny vrak lodi nebo treba podvodni chram. Zajimava zkusenost. V hotelu jsme meli nejvic ochotny personal a na moje narozeniny, nejen teda ze jsme se rozsoupli a vyrazili na vylet se soukromym taxi na Lempuyang a dva vodni chramy a na na mistni pomery dost luxusni obed mezi ryzovymi poli, pod Tomasovou taktovkou (a penezenkou nejspis:D) na me pri prijezdu cekalo na pokoji prekvapko. Takze 28.narozeniny pred rokem na snehu v laznich Hakone v Japonsku, a 29. na Bali u infinity poolu. Latka na 30.pristi rok je dost vysoko :D Nikdy by me nenapadlo, ze jednou budem fakt takhle hodne cestovat. Ale asi ty afirmace vazne fungujou! Protoze to k nam vsechno vzdycky tak nejak prislo. Samo, bez extra planovani.

Dalsi mesto kde jsme stravili vic casu byl Ubud. Ubud je centrem hipsteru, o tom bez debat, (i na mistni pomery) predrazenych kavarnicek, obchudku s etickou i mene etickou modou, a milionem stanku s vsemoznymi rukodelnymi vyrobky. Zaroven je to kvuli svoji poloze podle me nejidealnejsi zakladla pro vylety vsude po ostrove (vodopady, sopky, ryzovy pole..) a urcite stoji za navstevu. Pesky z centra se da dojit do Sacred Monkey Forrest, coz bylo uplne super. Pozor ale na ne, na potvurky. Radi vytahujou lidem veci z batohu, nebo treba ukradnou bryle jen tak pro zabavu :D Jeden den jsme si pujcili motorku a jeli na ryzova pole, do Tirta Empul temple a na kavovou plantaz. Ryzova pole byla tak trochu turisticka atrakce, kde po nas chtel kazdy farmar penize za to, ze se s nim vyfotime, a dalsi nam asi petkrat nabizeli "swing, swing" za samozrejne "cheap price, my friend" zhoupnuti na takove te obri houpacce, kde si muzete udelat takovou tu kycovitou fotku, co ma z Bali kazdej. Jako kdyby lidi ze zapadu nedelali nic jinyho nez ze se cely den houpali na houpacce :D Bylo ale zajimavy videt ryzovy pole zblizka. Potom co jsme vse nalezite prozkoumali a osvezili se mladym kokosem v restauraci na vrsku poli (vedi proc ji tam maji, na ryzovych polich je totiz neskutecny vedro, protoze ryze rada slunce), jsme se vydali vstric Tirta Empul. Po pravde jsme si az pozdeji zjistili, ze jsme zrovna narazili na jeden z nejznamejsich balijskych chramu, a k moji radosti se tam clovek mohl jit zadarmo "ocistit" pod posvatny pramen (hinduisti mi snad prominou moji prisernou terminologii 🙏). To byla jedna z veci, co jsem vzdycky mela na travel bucket listu! U vchodu jsme po zaplaceni vstupneho dostali k zapujceni sarong na bloumani po chramy (i chlapi s dlouhyma kalhotama ho musi mit) a v satne jsme za maly poplatek dostali zeleny sarong do vody na ocistny ritual. Z satny mi bylo krapet nevolno a nebyla jsem uplne nadsena, ze tam chodim bosa, ale kupodivu jsem si neodnesla zadnou plisen :D zato super zazitek z ritualu. Nemam zadne foto, priznam se ale ze jsem zpusobila mensi faux pas. Ze vsech tech asi 15 kohoutku pod ktery ma clovek strcit hlavu se maji asi 3 vynechat, coz jsem nevedela a pak me nekolik paru oci mistnich lidi mirne probodavalo pohledem, tak nevim k cemu byl tenhle kohoutek, pod ktery jsem sla jen ja a nikdo jiny :D no co uz.. Zastihla nas mensi prutrz mracen, tak jsme do vyrobny kavy a caju dorazili krapet zmokli jak slepice. Pan nas ochotne provedl, nechal me si vsechno nafotit, ukazal nam luwaky v klecich, coz byla dost smutna podivana, pry se ale vubec nemusime bat, protoze kavu delaji pry z hovinek luwaku, kteri zijou volne v prirode. Zajimalo by me, jak tohle tvrzeni funguje v praxi.. Protoze cela prohlidka i ochutnavka byla zadarmo, a jedine za co se dalo zaplatit bylo luwaci kafe, tak jsme podlehli a jedno si nechali pripravit. Ochutnavka kavy a caju byla paradni, jeden z top zazitku z Bali. A jeste s perfektnim vyhledem. Po krapet adrenalinove ceste na balijskych silnicich behem rush hour (i kdyz tam je adrenalinova skoro kazda cesta), jsme se vecer nad pivem v restauraci vzajemne poplacali po ramenou, jak jsme to s tim skutrem dneska zvladli, nacez se vedle nas ozvalo cesky "joo to ja nemela takovy stesti" a holcina se nam pochlubila cerstve sedrenym kolenem z dnesni jizdy, kde ji nekdo vytlacil ze silnice. Au. Skutr jsme pujcovali i v Amedu a nikdy se nam nastesti nic nestalo (jen nam jednou dosel benzin uprostred niceho, ale to je zas jina kapitola).

A abych nezapomela, v Ubudu jsem si obcas zasla na jogu a to bylo uplne nejvic bozi. Dokonce jsem jednou donutila Tomase jit se mnou do Joga barnu! A dokonce pak jeste i vypit cerstvou zeleninovou stavu. Na aerial joze jsem byla poprve v zivote v malinkem otevrenem studiu uprostred dzungle, kde nas bylo jen 6, a myslim, ze jsem si nasla novy konicek na 2020 :) Jo a taky jsme v Ubudu hooodne jedli, ale to neni zadna novinka. Na kokosovy zmrzce primo do kokosu s kokosovym cukrem navrch jsem byla asi trikrat, to byla laska na prvni pohled!

Na sever Bali jede autobus x hodin, protoze musi prekonat hory. V serpentynach u jezera jsme videli volne v prirode opicky, tak to mi udelalo radost. Jinak mi z te cesty bylo pekne zle a od dalsiho dne na me vlezla i pekne urputna chripka (kterou jsme si dovezla jeste i do Thajska). Planovali jsme si pujcit skutr a jet se podivat na buddhisticky chram a na vodopady, ale nakonec byl cely pobyt v Lovine vicemene jen o mym polehavanim v pokoji, obcasny prochazce po plazi, kde teda bylo strasne moc odpadku, a cesty na jidlo do vedlejsi ulice. Pak nas uz jen cekalo znovu prekonani hor, ktere me s moji chripkou v tom vedru odstavilo z provozu na dalsich x dni, a pak uz jsme leteli do Thajska....

Cestovatelske tipy k Bali, ktere jsme za ten mesic vypozorovali:

- celkove urcite nejet pres cestovku. Po zaplaceni letenek je na miste vsechno tak levne a nikde jsme nemeli problem se domluvit, tak by mi prislo lito cpat penize cestovkam, ktere Bali nabizi jako drahou luxusni destinaci. (Nas budget a ceny viz nize)

- bankomat na letisti nabizi lepsi kurz nez ve meste. Kurzy smenaren se dost lisi, takze si porovnat vice moznosti. Vybery z bankomatu jsme se vzdycky snazili v bance s ostrahou, ale ne vzdycky to bylo mozne, treba v Amedu, kde je to mensi. Vybirala jsem z novozelandske karty a kazdy vyber zpoplatnen cca 380kc. Max castka vyberu 2.500.000 IDR = cca 3.800 CZK (pro nas dva to bylo vzdy cca na tyden).

- kdo chce usetrit, tak z letiste nebrat Blue bird taxi, ktere nabizeji hned u vylezu z Arrivals, ale radeji poodejit a vzit si taxi z parkoviste (pripadne mistni obdoba Uberu - Grab nebo Gojek)

- misto taxi si pujcit skutr a objevovat okoli na vlastni pest

- u tours si porovnat ceny u vice operatoru, nabizi je tu spolecne s transportem kdekdo, a casto se lisi ve stovkach tisic IDR

- vetsi presuny = Perama bus, mame s nimi super zkusenost, vse jelo vzdy nacas a vzdycky bylo misto. Pocitejte ale s tim, ze treba cestu 100km pojedete klidne i pres 3 hodiny. Mistni ulicky jsou fakt klikaty a neda se jet rychle.

- ubytovani brat se snidani, pokud je moznost. Byvaji dost male/jedna moznost, ale na zacatek dne to staci a podle me lepsi tak, nez hned jako prvni vec rano hledat po okoli snidani.

- za me velky zklamani nabidka potravin v obchodech. Za cely mesic jsme narazili asi na tri prodejce cerstvyho ovoce, jinak jsou obchody narvany cukrovinkama/chipsama/jinyma zprocesovanyma potravinama, a v podstate jist v restauraci je jedina moznost, jak se jako turista najist. (Mozna jsme tomu ale jen neprisli na kloub.. jednou asi v 5.30 rano jsme sli v Ubudu na bus a ve meste na hlavni ulici milion stanku se zeleninou, kde nakupovali mistni, takze mozna tak. Pres den ale nikde nic)

- nase oblibebe warungy :D Kuta = Warung Indonesia (II.Legian street). Ubud = Biah Biah. Lovina = Warung Putu. Ale vsechny byly vetsinou parada, vylozene spatne jsem se nenajedla nikdy nikde. Indoneskou kuchyni jsem si zamilovala ("co vedi Italove o jidle"= hlaska po prvni veceri)

A ted to nejdulezitejsi na co vsichni backpackeri cekaji, na kolik nas to tedy cele vyslo. Necely mesic na Bali pro nas oba nas vysel na asi 1800 NZD = cca 25tis CZK (bez letenek). Ziju porad jeste v NZD a to pak prepocitavam na CZK 🙈 K cene musim rict, ze jsme se nijak moc neomezovali, vicemene vsechny jidla byly venku v restauracich/stancich a vzdycky jsme spali v hotelu s bazenem. (Ten zacal byt po prvnich dnech toho priserneho vedra mym minimalnim pozadavkem na dalsi booking..) Cena pobytu by sla urcite jeste dost srazit, a zrovna tak vas to samozrejme muze vyjit na mnoohem vic.

Ceny:

- ubytovani v *** hotelu na jednu noc se snidani okolo 300kc

- autobus z mesta do mesta 200-250kc

- taxi z mesta do mesta cca 500-600kc

- taxi kratsi trasy 150-200kc

- jednodenni vylet cca 700kc, ale lisi se podle poskytovatele

- jedno jidlo v restauraci 30-80kc

- cerstvy dzusy 20kc

- mlady kokos 30kc

- voda 2L 15kc

- vstup do chramu 100-150kc

- lekce jogy 200kc

- pivo 60kc

 

Mám novou hračku.

Dny na severu Bali jsem strávila nemocná. Nakazil mě taxikář, který nás vezl 3 hodiny z východu do Ubudu a celou dobu kašlal.. Alespoň jsem přečetla celou eknihu od Loni Jane a jsem nadšená a super motivovaná spoustu věcí v přístupu ke zdraví změnit.

"Today we come across an individual who behaves like an automaton, who does not know or understand himself, and the only person that he knows is the person that he is supposed to be, whose meaningless chatter has replaced communicative speech, whose synthetic smile has replaced genuine laughter, and whose sense of dull despair has taken the place of genuine pain. Two statements may be said concerning this individual. One is that he suffers from defects of spontaneity and individuality which may seem to be incurable. At the same time it may be said of him he does not differ essentially from the millions of the rest of us who walk upon this earth."

The 7 habits by S.R.Covey

 Zamilovala jsem se.

Prvni dny na Bali. Probudila jsem se dnes zase k ranu, jet lag, venku jeste tma a pro me tedy idealni cas se vrhnout na blog.

Nemuzu uverit, ze jsme vazne tady! Na Bali! Varime se teda krapet ve vlastni stave. Studujem na mape, ze jsme nikdy vlastne ani jeden nebyli bliz k rovniku nez ted. Po obdobi destu nejsou ani pamatky. Cele dny je pres 30° a spis bych nejaky schlazeni i uvitala. Obcas musim zpatky do pokoje a si lehnout na pul hodku pod vetrak... voda v bazenu a mori je jak kafe. I Tomas je cely dny pod vodou! (Na Zelandu byl asi...2x? Za cely rok?) Uz od prijezdu nemuzem jinak nez se cely dny usmivat. I kdyz na nas na ulici pokrikuje najednou deset prekupniku, nejsou zas az tak neprijemni, ulice taky nastesti nejsou jeste uplne naprvane k prasknuti jako v hlavni sezone, a kupodivu to tu cely, v kombinaci s oazou klidu poloprazdnyho hotelu a nejteplejsim morem a nejnadhernejsima zapadama slunce, co jsem kdy videla, pusobi dohromady tak nejak uklidnujicne. O Bali se to rika, energeticky je to ostrov bohu a duchu. Ochutnavame prvni jidla, platime za ne po Zelandu uplne smesny castky, zamilujem si hned "nasi campur" a od ty doby nejime nic jinyho. Ryze, tofu a tempeh na milion zpusobu, zelenina na jeste vic a se spoustou ingredienci, ktery ani nezname. Cerstvy dzusy z ruznyho ovoce za 15kc. Uz chapem, proc je to tu meka digitalnich nomadu. Premyslime, jak si zaridit zivot, abychom sem mohli kazdy rok treba na mesic, dva.

Protoze jsme sem prijeli uplne nepripraveni a to, jet pres Bali, abychom usetrili oproti puvodnimu planu - Australie, se v nasich hlavach zacalo rodit asi dva tydny predtim nez jsme meli letenky. Teda jednosmernou letenku sem, nacez jsme na letisti museli koupit i letenku ze zeme, jinak by nas nepustili do letadla. Tak treba to jsme nemeli zjistene... a den pred odletem jsem jeste panikarila a volala na imigracni kvuli mym 2 pasum a na jaky vyjet ze zeme kvuli Working holiday vizum, davali jsme dokupy balik do CR a narychlo jsem si vyrizovala prodlouzeni pojisteni ze zahranici. Do toho jsme dny predtim resili prodej auta a delo se toho najednou zas nejak moc. Dala jsem si maly darek, cas offline, vyskrtla jsem zas na nejaky cas instagram ze svyho zivota a bylo to bozi. Protoze spis nez radost byl pro me ten projekt uz jen povinnosti a sdilela jsem tolik osobnich veci, ze jsem najednou chtela zpatky svoje soukromi. A ejhle, vratilo me to zpatky k psani blogu a uzivani si tohohle myho malinkyho kreativniho prostoru <3 Nikdy jsem sdileni svych pocitu, co delam atd nevnimala jako neco zranitelneho, az do ted. Co funguje pro jine, nemusi nutne fungovat pro me... Foceni by mela byt zabava, radost, a nemyslim si, ze je to o tom vyprodukovat kazdy den neco. Kdybych si to nezkusila, tak bych to nezjistila. Ja jsem mnohem kreativnejsi, kdyz mam vic prostoru a svuj cas a navic me nebavi to, co je trendy a mainstream. Instagram je hrozne fajn, ale travit na nem kazdy den dve hodiny zabijelo veskerou mou kreativitu. Ted jsem ve fazi, kdy ji chci hlavne cerpat od zdroje... z prirody, knizek, od jinych lidi... tak chci hlavne stravit Bali.

"Private victories before public victories"

Fakt nemuzu uverit, ze jsme tady.

 

 

"Van life is over"

Takze hned druhy den, co jsem postovala, ze prodavame auto, tak jsme ho prodali! Za cenu s kterou dokazeme zit a moc milym novym majitelkam, takze happy end. Byla to pro me prima ukazka toho, jak moc v marketingu zabira vizualni podnet. Prvni inzerat z minuleho tydne mel obycejne prakticke foto na mobil = malinko zhlednuti a za skoro tyden zadny zajem. Ten novy mel fotky ze zrcadlovky, s kteryma jsem si vyhrala, a i kdyz to bylo uplne to same auto se stejnyma parametrama, melo stovky zhlednuti a do dvou dnu nam ho ty fotky prodaly.

Posledni vecer v aute jsme do jedenacti vecer balili, abychom to pak s baterkama v ruce stejne vzdali a nastrkali paty pres devaty do ruznejch zavazadel s tim, ze zbytek vyresime dalsi den v hostelu. Behem dalsiho dne jsme vyexpedovali 9kg balik do Cech, ktery stal krapet ranec, s tezkym srdcem vyhodili jeste peknou hromadku veci, a dal uz kazdy cestujeme "jen" s 20kg krosnou a 7kg prirucnim kufrem (😅backpackeri na tezko✌). Doufam, ze tech presunu nebude extra moc a buh vi, ze jsme toho dooost vyhodili i tak. Kam se to vsechno veslo v aute je mi fakt zahadou.

Dalsi zastavka..... Bali!

Jo! Jeste vam musim v rychlosti povedet vtipnou historku z prvniho vecera v big city Auckland a bez auta. Meli jsme krapet kulturni sok. Preci jen prijit z lesu a odlehlych parkovist najednou do ruchu velkomesta, kde se kolem porad mihaj desitky aut, lidi a porad nekde neco houka nebo nekdo neco pokrikuje, to neni jen tak. Od zacatku jsem tusila ze byt bez auta a mit na krku tu miliardu veci v takovy dzungli nevesti nic dobryho. No a tak jsme si tak vcera vyrazili do stejneho baru, kde jsme pred rokem oslavovali prodej Petrovo a Moncina auta, oslavit taky nas prodej. Pohoda vecer, zkoumali jsme co se tak ted hraje v radiu, protoze jsme v aute skoro nikde nechytali signal... no a pak jsem byla s Tomovou kreditkou vyslana pro 3.pivo. A vite kam mi cestou zapadla? ............prosim vas bylo to za takovy ten obri drzak toaletniho papiru! Jo, fakt je tam mezera kam muze zapadnout. Tomasuv vyraz, kdyz jsem mu to se svesenou hlavou oznamila, byl k nezaplaceni. Asi 6 hodin bez auta a ztratit hned prvni kreditku je uzasna bilance zacatku dalsiho cestovani :D Nastesti i tenhle pribeh mel pak happy end. (Neptejte se. Rekneme ze jsme na tom zachode stravili dost dlouhou dobu a kdyz jsme pak vysli ve dvou, vypadalo to nejspis jinak, nez jak to bylo..)

 

Trh aut v Aucklandu.

Nedele. Jsme od sesti na nohou po sesti hodinach spanku. Vymetame posledni drobky z auta a varime si kafe tesne predtim nez prichazeji prvni zajemci. Priserny vedro a strasne moc aut na prodej. Jsem rada za nasi markyzu, pod kterou se pred tou vyhni muzeme alespon schovat. Pohled na krosny vedle auta je zvlastni. "Hele...co kdyz my to auto dneska ale vazne prodame?" Neprodali jsme. Ale s touhle myslenkou ted usinam skoro kazdy den. Co kdyz je zrovna tohle nase posledni noc v aute?!

Vecer po car fairu vedle nas stavi na parkovisti stribrna Toyota Estima s parem Nemcu, kteri nas pry dnes videli na fairu. Hned si padneme do noty a zbytek tydne travime vicemene kazdy vecer spolu. Dneska uz prodali auto a odleteli na Fiji a tak jsme tu zas osireli. Vcera jsme ale udelali nove fotky auta se zrcadlovkou a od te doby se nam messenger netrhne, tak snad se nam uz take brzy zadari prodat a odjet. S odjezdem cekame uz jen na ten prodej.

Nekdy v tydnu jsme se sesli s anglicanama, s kteryma se zname od kiwi z Bay of Plenty. Sesli jsme se brzy odpoledne v jejich hotelu, odkud rano odsvisteli na letiste a vstric dalsim cestovatelskym dobrodruzstvim do Asie. Potesilo me, ze nam pochvalili od te doby anglictinu haha. Neridici si pochutnali na Wild Buck's, lokalnim pivu, ktery bylo fakt vyborny! "It is local beer" "You mean from here in Auckland?" "No. From down the street. Very local." Moc fajn podvecer. A budeme v Krabi ve stejnou dobu, takze nebyl duvod fotit si rozluckovy polaroid a odlozili jsme to tedy o par tydnu a o par zemi dal.

Takze takhle nejak se ted mame tady v Aucklandu. Cekame na odjezd, ale vlastne je to cekani docela fajn..