12. června 2016

Poslední týdny v Arkansasu.. ♥

Bentonville, AR

Jak jsem psala minule, konec kempu byl nabytý a hodně intenzivní. Pár dní před poslední session pro nás byl zorganizovaný Lake day! Wakeboard při západu slunce, nádherný pastelový barvy, voda jako kafe, skákání z lodi a celkově prostě dobrá karma...

Když jsme byli na jezeře poprvé, vůbec jsem se nepostavila a po pár pokusech jsem to vzdala. Při druhé návštěvě jezera jsem sebrala všechnu sílu v rukou jakou jsem byla schopná vyplodit a prostě jsem ten tlak ustála, i když mi to lano málem urvalo ruce od těla xD Ale ten pocit když plachtíte nad vodou!! 

Wakeboarding je docela masakr, než člověk získá ten grif a ví jak zapřít proti vodě nohy atd. Všechny nás to poprvé strašně semlelo a vymlátilo o hladinu. Docela jsem pochopila smysl záchranných vest na plavání. 


Hned po Lake day jsem další den šla na koně - mám z nich trochu hrůzu, ale snažím se s tím bojovat. Je to pro mě asi větší adrenalin než cokoliv jinýho. Jak se pod vámi ta hrouda masa a kostí pohybuje a jde si kam chce a vy se pokoušíte naznačit, aby šel za ostatními koňmi a ono se to pak rozeběhne z kopce dolů. Můj kůň ze mě asi taky nebyl úplně nadšený, jak cítil že mám strach..... no. Jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet, ale úplně to nevyhledávám. No a když už jsem u toho adrenalinu, s Domčou jsme zdolali ten samý den Ropes course (lanové centrum) !! A to byl adrenalin panečku!

ještě vysmátá...
smích dochází...
Já už roky furt povídam jak chci do lanovýho centra, a jak je to strašně cool a super a že to chci zkusit a že to určitě není tak hrozný. Tak realita byla, že takhle jsem se snad nikdy nebála! Myslela jsem si, že výška pro mě nebude problém, ale no řekněme si na rovinu že docela byla. Byla to trasa pro dva, že se v páru držíte uprostřed za ruce a zdoláváte různý překážky. Nejdřív lehčí, ale pak jdete třeba tak, že na sebe skoro nedosáhnete a máte šlápnout nahoru na schod. A na konci je skok do prázdna na jakoby obří "houpačku". Zase pocit super, že jsme to zvládli, ale ty bláho! Děsivý jak sviň :D

Večer konečně přišla bouřka, což bylo fajn, protože už několik týdnů bylo nesnesitelný vedro k padnutí. Mě to nijak nevadilo, protože mě stejně z Ropes course bolelo celý tělo a jen jsem se poflakovala po chatě. Čekali jsme až holky skončí v kuchyni s Cinderella party - což byla párty, na kterou prostě nechceš. Jak popelky všichni cídili kuchyň úplně všude a dlouho do noci. Když se holky vrátili, zkoušeli jsme si šaty, vlasy atd., protože druhý den se konal Staff banquet.


Nejprve jsme ráno měli poslední Closing day, aneb oficiální uzavření kempu! Na oslavu pro nás byl uspořádán banket. Všichni se hodili do gala a nejprve se šlo do velké open tělocvičny na občerstvení, focení a takový rozkoukání se. A pak jsme se přesunuli do jídelny, kde to bylo vyzdobený k nepoznání. Všude spousta rekvizit, stěny polepený obříma plakátama s historií kempu, balonky,... a spousta jídla. Po večeři se rozdávaly ceny nejlepší vedoucím, za nejlepší kitchen staff, těm kteří přijeli potřetí, popátý,... bylo to fajn, takový milý. Spoustu lidí jsem takhle v gala skoro nepoznala. Celý léto jsme se znali jen v obřích unisex tričkách s rozcuchanýma krtočema na hlavě a ne takhle "v civilu". 

banquet

Vždycky když byl Closing day pro dvoutýdenní sessions, tak na jednu noc kemp úplně ztichl a zklidněl. A další den to tu bylo nanovo.. Banketem se uzavřely normální sessions ale my před sebou měli ještě týden Ozark for all. Byl to charitativní program Ozarku, který byl založený na tom, že každé dítě by mělo mít možnost zažít Ozark tak, jako bohaté děti. Kemp byl opravdu drahá záležitost, a proto na týden umožnili pobyt dětem z dětských domovů. Ten týden byl jiný. Všechno běželo stejně jako předtím, ale byla tam taková jiná atmosféra. Všichni jsme už také byli hodně unavení a těšili jsme se až kemp bude opravdu prázdný. V deníku mám z těch dní hodně poznámek o únavě, o tom, jak se mi opět stýská.....a tak.


V poslední session taky došlo k tý storce s obřím chřestýšem v kempu, a jak mu Jean ustřelil palici, a jak pak byl na grillu!

"Jean!?"
"Yes ?"
"Did you shoot something?"
"Yep."

Poslední týden kempu, kdy už byl konečně úplně prázdný jsme měli za úkol všechno uklidit a připravit na to, že to bude zase čekat do dalšího léta na svoje využití. Sundávali jsme bloby z vody, vyfukovaly se všechny atrakce, myly tobogány a byla to docela fuška. Několik dní jsem byla Laundry queen. Pralo se milion věcí, všechno sportovní vybavení, všechny Lost and found věci, prostěradla,... Osm praček a tři sušičky bežely nonstop třeba 10-12 hodin a já kolem nich jen lítala a vůbec jsem se nezastavila. Těch Lost and found věcí bylo fakt strašně, úplně jsem si říkala, že si toho ty děti vůbec neváží, když někde zapomenou mikiny, trička, ručníky a ani se je pak nesnaží najít. Něco jsme si rozebrali na cestování a zbytek se dával na charitu. Největší úlovek v těch hadrech bylo jednoznačně Supermanní mini tričko, co s náma pak cestovalo :)

Laundry queen a její království !

Pak třeba jeden den nebyla vůbec práce a váleli jsme se na lodích, který jsme "myli" :D a naučila jsem se u Laundry na svým skatu. Překvapilo mi, že mi to šlo docela přirozeně. Nevím, možná tím, že jezdím na snowboardu a ten postoj na stranu mi není úplně cizí. Měli jsme tam docela srandu. Pak třeba přijeli se školním autobusem nebo nějakým autem a my jsme ho s houbama a hadicema myli. Měli jsme taky na každý den po práci vymyšlený nějaký program. Jednou právě bylo to grilování chřestýše a veverek u Jeana na zahradě. Jeden den jsme jeli do spřátelenýho kempu na druhý straně Arkansasu a do muzea moderního umění. Jeden večer se nedaleko konalo rodeo. Prostě si večer jen tak vyrazíte v kostkovaný košili a děrovaných kozačkách, protože se všechno konalo na zabláceným poli v okolí statků, koupíte si typickou americkou barevnou limonádu, do vlasů si zavážete barevnej šátek a sednete si na tribunu mezi ty kovboje se stetsonama na hlavách, a pozorujete jiný kovboje, co s lasem a s červeným šátkem nahánějí býky. Vůbec jsem nechápala podle čeho hodnotí to, který kovboj byl v nahánění býka lepší. Taky jsme dostali u stánku vlaječky na podporu nějakýho kandidáta v místních volbách, s kterýma jsme nadšeně mávali. Připadala jsem si opět jako kdybych cestovala v čase. 


ale vždyť já přece pracuju!

Jeden večer jsme byli pozváni do místního malinkýho kostelíka, na čtení z bible, zpěv a pak na občertvení. Pořád mě udivovalo, jak tam lidi byli přátelští a prostě jen tak nám ty babičky uvařili večeři, i když nás viděli poprvý v životě. Bylo vidět jak si cení cizinců a že je pro ně zvláštní uvítat někoho ze středu Evropy. A architektura místního kostela je něco diametrálně odlišnýho od našich kostelů. Hlavně taky jejich pojetí víry je někde úplně jinde.. o tom snad někdy napíšu samostatný článek.

Jeden den jsme se byli podívat na University of Arkansas a to byl teda zážitek! Univerzita jak z filmů, se všema sesterstvema a sportovníma týmama. Vetřeli jsme se všude, i na zavřenej stadion americkýho fotbalu :D  Všude na obřích bílých domech řecký písmenka, před nima ty dokonalý americký barbie, no a připadala jsem si úplně přesně jako Amanda Bynes v Královně ročníku. Myslím, že do podobných sesterstev bych nezapadla, zrovna tak jako ona..



Poslední večer k nám měl Dave strašně dojemný proslov, už jsem v kempu byli jen my Evropani, všichni Amíci už odjeli. Mluvil o jeho vzpomínkách na nás na pohovorech v Praze před půl rokem a jak tvoříme jádro kempu a pomáháme... asi od půlky jsme všichni natahovali včetně Davea a na konci jsme nefalšovaně řvali. Pak jsme si venku vychutnávali poslední západ slunce a vůni arkansaskýho podvečera z laviček na Vesper pointu. Klid, ticho, jen vzpomínky v našich hlavách a trochu smutek v srdci. Z toho že léto už vážně končí. Že se na to místo, který známe jak svý boty, třeba už nikdy nepodíváme.... Slunce ten den zapadalo strašně dlouho a strašně krásně a budu si ho pamatovat do konce života.


Další den už jsme si jen balili a vyřazovali věci, který nebudem při cestování potřebovat. Ráno odjeli autobusem všichni Maďaři, Poláci a Slováci, a jen my Češi jsme ještě zůstávali do druhého dne. Jeli jsme si s půjčeným autem nakoupit poslední zapomenutý drobnosti na cestu, včetně prvního piva po třech měsících abstinence. Večer jsme všichni únavou usnuli u filmu nahoře ve Staff housu. Půlka piva nedopitá. A už tu byl ten moment, kdy jsme se s Arkansasem museli opravdu definitivně rozloučit... Zvláštní, jak člověku dokáže přirůst k srdci místo, který ze začátku tak nenáviděl...

Jediná věc, co po mně v Laundry zůstala...
//// Fotky vím, že jsou dost nekvalitní... Mám i ze zrcadlovky, ale nikdy je nebudu mít tak ráda, jako tyhle momentky z telefonu. A proto sdílím hlavně ty.