Jsem zpátky s American Stories! aneb moje vyprávění z work and travel v Arkansasu :) ...
Naše poslední týdny v kempu byly doslova smršť zážitků. Nechali jsme si s holkama udělat piercing jako památku na naši Ameriku. Ivča s Anet o pár dní před námi s Jančou. Nemohli jsme všechny dohromady, protože jsme měli jinak day-offs. Já teda ofiko neměla day-off ani tenhle den, ale Janička jo, a protože je nejúžasnější a sehnala nám auto, a já měla ten den jen Morning shift, takže jsem od dvou byla volná, mohla jsem se na zbytek dne ztratit z kempu, aniž by si někdo všiml.
Pamatuji si, jak jsme si chvilku vybírali náušnice, a pak už nad náma stála paní s nastřelovací pistolkou a desetkrát se nás zeptala jestli teda opravdu ten piercing chceme a jestli to teda opravdu má udělat. "Are you sureee?" A pak už jen JAAAAU a po půl hodině co to přestalo trnout jsem na tý půlce hlavy ještě pár dní nemohla spát a museli jsme si to pečlivě desinfikovat. A pak nám postupně zčernalo a upadlo ucho. Nee přeháním :))) nebylo to zas tak nic hroznýho, fakt.
 |
| Je to taaam, pěkně za čerstva selfie :) levý ucho nahoře |
 |
| Rebelové !! už propíchaní xD |
Jsem ráda, že jsem do toho šla, protože jsem druhou dírku na uchu plánovala už nějaký ten rok. Chtěla jsem ji teda dolů vedle té první, ale pak mě holky přemluvili a máme ji všechny stejně nahoře. Tím pádem tu spodní pořád ještě chci xD Nejlepší je, že jsme si s Jančou úplně náhodou vybrali stejné náušnice jako holky pár dní před náma! Říkali jsme, jak jsme tam už propojený a přemýšlíme po těch týdnech, co jsme nonstop spolu, úplně stejně.
Zbytek "neofiko day-off" jsme proseděli s pizzou na porchi Sleepy Hollow. Ráno jsem pospíchala zpátky do kempu, protože jsem měla normálně směnu, a Janča s Márou ještě vyrazili s půjčeným autem za dobrodružstvím, protože měli volný den...
 |
| Sleepy Hollow vibes |
Hned další den byl taky remarkable, protože jsme se naučili od Eszter maďarsky nadávky.
Můj slovníček pro přežití v Maďarsku se tedy skládá z těchto výrazů:
- bazmek = neidentifikovatelná nadávka č.1
- miafas = neidentifikovatelná nadávka č.2
- eť, katu, harom = jedna, dva, tři
- nemtudom = nevím
- legolapop = nejzákladnější
........ takže asi tak :D
Držela jsem v ruce Pense! (Tak se přiznejte, kolik z Vás to četlo jako "držela jsem v ruce penise" ? :D To se v kempu opravdu nestalo... Nicméně, Pens byla naše tarantule, co jsme chovali ve Swat officu, už jsem o ní asi dřív psala... po čase jsme ji pustili zpět do přírody, nebojte:) ) Eszter má z toho momentu krásný video. Měla mě totiž vyfotit, ale omylem natáčela. Histericky na ni řvu, jestli už tu fotku má. Nicméně, na obrázku to ani není poznat, co myslíte? Držim ho jak master ..
Konečně taky holkám osud nahrál do karet a pro děti se promítalo Despicable Me! Takže mě to donutily vysledovat, protože jsem celý léto byla úplně mimo a každý o tom mluvil. Ten den nás ráno Dave vzal na snídani do Mt.Ida (=nejbližší vesnice od kempu). To bylo Café jak z westernu ! Neuvěřitelný. Samozřejmě se tam zajíždělo jako do motorestu z hlavní silnice, teď před vchodem samý obří trucky.
Mimochodem už jsem se zmínila, jak moc jsem milovala americký auta? Normálně mě auta nechávají dost v klidu, a je mi úplně fuk v čem kdo jezdí, ale ty jejich mega káry jsou prostě božský! Čím větší truck, větší kola, tím lepší. Vždycky jsem se už viděla jak dozadu do trucku hážu surf a naberem to nejbližším směrem k pláži, hudba na plný pecky a loket z vokna. Ahhhh, ty sny... :)
Takže zpátky k tomu snídaňovýmu podniku. Všechny stěny tam byly polepený různýma westernovýma věcma. Plechový nápisy, parohy všech možných velikostí a od všech možných zvířat, pušky atd, takový ty svítící nápisy, atd. Na stropě byl větrák, co se tak líně otáčel, aby vám připomněl, že jste právě vešli do podniku z minulýho století. Obsluhovala nás taková westernová paní s šedejma vyčesanejma vlasama, brejle, onošený rovný džíny, tričko a zástěra. Snídaně byla úžasná, trochu změna oproti normálním snídaním v kempu. Pancakes s javorovým sirupem, slaniny, sausages, džusy.....
 |
Tenhle krásnej den jsme zakončili pozorováním hvězd na střeše jednoho z Bath housů. A že bylo co pozorovat. Nikde žádný města, který by oslňovaly oblohu, tak si tu nádheru asi dokážete představit....
Touhle krásnou vzpomínkou se s vámi dnes rozloučím, než ten příspěvek bude zase mega moc dlouhý!
Minulé American Stories jsou TADY.
Krásný víkend všem! Můj bude na Votvíráku juchuu :)