Pages

5. října 2017

How not to be a bitch as an INFP


Dneska jsem sepsala další takový "seznam". Seznam alias článek k nakopnutí svýho vlastního já, protože občas potřebuju nakopat do prdele (promiňte mi ten výraz), a který možná nakopne i někoho dalšího. Článek, který je o tom, jak být pozitivní, a trošku míň negativní - lidi říkaj, že inspirativní články často píší lidé v dobách největšího smutku a rozvrácenosti (a lidi, ty maj přece vždycky pravdu). Článek, který je plný vykřičníků a mně je to fuk - v jednom filmu totiž říkali, že vykřičník je, jako když se smějete vlastnímu vtipu (a ve filmech maj přece  taky vždycky pravdu). Článek, který je o tom jak nebýt bitch, ale jak být víc hippies - a hippíky, ty maj přece rádi úplně všichni!


Často o sobě mluvím jako o INFP. O čem je ale vlastně řeč? Jedná se o jeden z typů osobnosti podle známého psycho-testu 16 personalities. Ráda o něm mluvím a všude ho doporučuji, protože výsledek, který mně vyšel, sedí do puntíku přesně. A to jsem se k tomu testu vracela vícekrát, s několika měsíčními odstupy - vždycky se stejným výsledkem. 

INFPáci jsou citlivé osoby, často s uměleckými sklony, protože milují vyjadřovat svoje pocity. Okolím jsou často vnímáni jako chladní a rezervovaní, ale uvnitř srší vášní k desítkám zájmů. Často se potýkají s nepochopením okolí a cítí se sami být na okraji společnosti, když ale najdou spřízněnou duši, je to přátelství na život a na smrt. Mají tendenci v lidech vidět to dobré, i když je oni desetkrát za sebou zklamou. Velmi často na sebe, a na své okolí, kladou vysoké nároky, které často nejsou reálné a INFP jsou tak často zklamaní buď ze sebe, nebo z chování svého okolí, které s nimi není na stejné vlně. INFP tvoří cca 4% populace. Známými INFPs jsou třeba William Shakespeare, J.R.R.Tolkien, Julian Roberts nebo třeba Lisa Kudrow. (Detailní popis si můžete přečíst na oficiálních stránkách.)

Já se fakt hodně snažím být v pohodě, a nemít ty vysoké nároky, a věci okolo sebe filtrovat a nelpět na nich, ale to víte, jsem holt INFP a pořád si musím připomínat, abych trochu zklidnila hormon..
Jo, je to fajn vědomí, mít pro život takovou výmluvu, jako že jsem INFP... :D
...a já ten hormon jednou fakt zklidním, slibuju!


Moje mantra aneb co mi tedy zaručeně pomáhá - z minulých zkušeností - a co musím zase více zařadit do svého života:
  • Nejíst vegan junk food, ale normální vegan food (! Michalo, už fakt ale!)
  • U jídla jíst a nekoukat do telefonu 
  • Ranní jóga - ještě před snídaní
  • Večerní meditace - stačí 10 minut, fakt.
  • Nevytvářet si domněnky o tom, co si myslí ostatní - místo toho se zeptat, tý kamarádce, kterou jsi dlouho neviděla, napsat (třeba prostě fakt jen neměla čas), na tu nabídku focení odepsat (protože není důvod, proč bych pro to nebyla dost dobrá), ...
  • Nebrat si osobně ostatní lidi - nikdy nevíte, čím si zrovna procházejí (!!)
  • Nerozčilovat se nad hloupýma lidma na internetu - místo toho je nevyhledávat a obklopovat se těmi, kteří mě inspirují
  • Začíst se do knížky,... aniž bych u toho každých deset minut otevírala Instagram a tu danou knížku fotila do Stories
  • Žít víc offline - na chatě, na procházce, doma na gauči... 
  • Když něco děláš, dělej to pořádně a ne napůl - místo deseti věcí stihneš třeba pět - a večer relaxuj, ať máš další den sílu na dalších pět. Deset věcí udělaných napůl je fakt horší než pět pořádně. (!! pro mě zásadní bod)
  • "nemám čas" je jen trapná výmluva - máš čas uvařit ten veganskej dort podle toho novýho receptu, máš čas dočíst tu knížku, máš čas uklidit, máš čas si večer hrát s photoshopem a zlepšovat se v tom, co miluješ... je to jen o preferencích a o tom třeba trochu míň zírat do sociálních sítí a trošku víc žít tady a teď.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------


Vlastně, abych se přiznala, jsem tenhle článek rozepsala asi před měsícem, kdy jsem byla taková na dně ze sebe, z okolí.. a vlastně úplně bez důvodu. Už to vlastně ani není pravda, ale chci ho publikovat tak jako tak, protože vím, že do podobné nálady hodně jednoduše zase někdy sklouznu.. tak ať mám nějaké to nakopnutí k přečtení v záloze.

Poslední týdny jsem měla problém s tím sem něco publikovat.. Mám ale rozepsáno 19 článků... 19! Většinou je ale nedokončím hned (čekám na fotky, na další nápady..) a často mám pak pocit, že už to, co jsem před týdnem sepsala, vlastně ani není pravda a já to vidím jinak. Rostu a "učím se" každým dnem - asi jako každý. Vlastně začínám docela mít ráda takové to rychlé umění. Pár čar na plátně - je vidět, že obrázek nezabral víc jak dvě hodiny, ale v podstatě vyjadřuje určitý moment, určitou emoci, která v tu chvíli byla pravdivá a čistá. Nehledá dokonalost, je ryzí a přítomné. Já mám naopak často sklony k perfekcionismu a než něco publikuji, desetkrát si to rozmyslím, dokud všechno není ťip ťop.  Proto většina věcí nikdy nespatří světlo světa. To je tedy důvod, proč potřebuju trošku zapracovat na svým perfekcionalistickým já, aby uvolnilo prostor mýmu kreativnímu já, který přes něj často pomalu ani nevidí ven na svět.