Řekla jsem si, že bude nejlepší si sem tam něco napsat už odsud, dokud jsou zážitky čerstvé. Bloguji tedy poprvé z mobilu. Zrovna je šest ráno a z nejpohodlnější postele s nebesy poslouchám za okny tropickou bouři - jo, naplánovali jsme si výlet zrovna do monzunového období. Bohužel nám to ale na jaro, kdy je tu prý nejkrásněji, nevyšlo kvůli práci a Tomášovo škole. Na druhou stranu je teď všude minimum turistů, což má svoje výhody. Třeba teď jsme díky tomu ukořistili ze dne na den boží AirBnb dva bloky od pláže, s bazénem, za 700 Kč na noc pro oba. Zůstanem tu rovnou čtyři a snad už potom budem dostatečně odpočatí a jet lag už bude konečně pryč. Asi ještě nikdy jsem netrpěla jet lagem tak, jako tady. Každý den se budím okolo páté, a okolo desáté bych zase nejradši spala. Prý se to srovná nejpozději do týdne, tak uvidíme.. Už jsme na cestě asi pět dní, a dnes, kdyby mě bývala nevzbudila tropická bouře, bych bývala nejspíš už spala až do rána. Tak snad to v příštích dnech už bude ok. V prvním hostelu v Mexiku jsem i vynechala všechny družící party, až tak špatné to bylo :D
Když už jsem u těch hostelů, tak z toho prvního mexického (v Cancúnu) jsme byli nadšení - čisto, příjemná atmosféra, milí lidé.. Bylo nás ubytováno asi jen šest v celé budově - je mimosezóna, tak jsme byli taková malá rodinka. Navíc tam byl bazén! Neznám lepší ráno než si vychutnávat ranní kafe přímo z bazénu :) Potkali jsme tam zase spoustu zajímavých cestovatelů. Tyhle setkání mě vždycky utvrdí, že jsem toho ze světa zatím viděla jen malý zlomek (a to jsem se vždycky považovala za velkýho cestovatele), protože procestovali svět křížem krážem. Jejich příběhy jsou ty nejlepší. První mexická zkušenost s bydlením tedy víc než dobrá.
To se ale nedalo říct o našem hostelu v Miami, který byl takový squat, že to jsem neviděla. Bylo to jedno z nejlevnějších ubytování na Miami beach- dorm pro 7 lidí- tak jsme nečekali zázraky, ale pořád to stálo cca 500 Kč na osobu, tak jsem rozhodně nečekala tohle. Bordel jako v tanku, takovej ten hnusnej zatuchlej navrstvenej prach, kdy se bojíte čehokoliv dotknout. Ničeho moc jsem se nedotýkala a jednu noc jsme přežili. Nicméně tam máme ještě rezervaci až pojedeme za měsíc domů, a to je na čtyři noci :D tak uvidíme ještě, jestli to nezrušíme..
Z letiště v Miami máme taky nepříjemnej zážitek, nepřehlednější letiště s tak arogantním personálem jsem ještě neviděla. Člověk by řekl, že dá rozum, že většina turistů je na určitým letišti poprvý, a je normální se zeptat, ale tady se s náma kdokoliv odmítal bavit. Navíc nás nechali zaplatit znovu batohy k odbavení, který jsem platila už v rezervaci. Ale prostě ne, nebavim se s tebou, a dej mi 25$ za batoh, asi takhle s námi jednali na přepážce. Já prosím jestli paní může check our reservation, protože jsem to určitě platila, a ona furt jen opakuje 25$, 25$... Já byla tak rozčilená, pak nám ještě asi pětkrát zkontrolovali doklady, letenky, prošli jsme X pásama, protidrogovýho psa na nás, než jsme se dostali k duty free do prostoru před vstupem do letadla. Já byla tak rozčilená, že jsem se půl hodiny uklidňovala v knihkupectví a odešla jsem s All the lights we cannot see, kterou si už hrozně dlouho chci přečíst :D To mi udělalo radost a byla jsem zas v pohodě, ale s americkýma úředníkama teda fakt nemám dobrý zkušenosti (ani tehdy v 2014 z Work&travel). Jinak mám normální Amíky ale ráda:) nechci je zas házet do jednoho pytle..
Na druhou stranu jsme v Miami viděli boží západ slunce, a pláž a promenáda jsou taky boží. Jako z filmu.. A let s American airlines byl taky super. Pořád nám nabízeli neco k pití, vše od limonád,vody, vína piva, měli jsme objednané veganské menu, a to bylo taky moc dobré, až jsem byla překvapená. K obědu testoviny s rajčaty,olivami a špenátem, bagetka a salát, a k svačině wrap a sušené mango.
Letiště v Cancún a celkově Cancún downtown byl dost velký kontrast po Miami. Všude klídek, nikdo nic nehrotil, a hned před letištěm stánek s koktejly s cedulí "Come for a drink. Cancún 60 min. Playa del Carmen 90min." Tak to mi rozesmálo. Cancún je turistická mekka, pláž je obehnána hotelovými resorty, tak jsme se ty dva dny zdržovali spíš v downtownu. Tam se člověk mohl najíst u stánku s tacos za 30 pesos (asi 35kc). A byla tam pohodička, stánky, zpívající lidé, kočky.. :D Oproti tomu v Zona hoteliera (hotelové zóně- pláž) jsme jedli oběd i s pitím teda za skoro 500, což je cena jak v Praze a na místní poměry si myslím že docela doost nadsazený. Ale my byli taaaak hladoví, cena byla v tu chvíli to poslední, co mě už zajímalo. Ochutnali jsme tak opravdu výborné fajitas, quesadillu, nachos a drink Michelada. Chtěli jsme si dát pivo, a pán se ptá jaké, tak říkám jestli nemá nějaké ochucené s citronem, jakože náš radler, a přistál nám pak na stole koktejl z limetky, soli a piva -v kterém ta flaška byla otočená dnem vzhůru. Já na to koukala jak blázen a pán se začal smát. Včera jsme také ochutnali první místní margaritu, a to byl drink jak moje hlava! Větší jsem neviděla :D jídlo a pití tu mají výborné. Moře je jak kafe. Lidé milí.. Jsem tu zatím spokojená :))
Tak a už je skoro sedm, bouře ustala, a my se dnes chystáme do Tulum na pyramidy! Už jsme v Mexiku pár dní, a ještě jsme žádné neviděli :P
