Pages

25. října 2017

Jak se řeší ztráta dokladů v Mexiku + Tulum a Chichen Itzá


Ztratila jsem doklady. Nebo mi je někdo ukradl, sama nevím... Najednou jsme po hodně vyčerpávajícím dnu, kdy jsme v tropické bouři chodili po Tulumu, a byla nám dost zima (v Karibiku to překvapí!), před Walmartem zjistili, že nemáme čím zaplatit. Byli jsme tu teprve čtvrtý den, ještě jsme ani nestihli aplikovat všechna bezpečnostní opatření, která normálně při cestách děláme - rozdělit si cash na víc míst, nenosit u sebe nepotřebné karty jako řidičák, když neplánuju řídit,apod - a bum :( Přesně na to někdo čekal.. Nemusím ani psát, že jsem to ráno samozřejmě zrovna vybrala peníze na několik dalších dní (asi 5000Kč), včetně návštěvy Chichen Itza, což je na místní poměry docela luxury thing.

Ten den jsme tedy z Playa del Carmen jeli do Tulumu,  který je krásný, doporučujeme. Bus z  Playa vyjde tam a zpět na 150$ za osobu ($= značí mexické peso, kurz je cca 1$=1,2 Kč, takže se vše docela hezky přepočítává na naše). Používáme Ado busy, které se tu obecně doporučují.  Jsou podobné našim Student agency. Vstup do Tulum stojí 70$ na os. Jsou to jediné mayské památky přímo u moře. Musí to být strašně krásné, když je azuro a může se pod pyramidu na pláž :D bohužel u nás s deštěm taky krapet foukalo a na pláž se nesmělo, což mě hodně mrzelo, ale zas co se holt nedalo nic dělat. Jinak pršely úplné provazce vody. Já si teda koupila pláštěnku, která zhruba po hodině sloužila spíš jako kryt proti větru a byla jsem tak jako tak promočená skrz naskrz. Tomáš chodil bez trička v plavkách :D díky bohu jsem si s sebou ráno nevzala zrcadlovku, protože bych byla akorát na nervy, že ji neudržím v suchu. Takhle jsme tam vesele chodili s gopro a byli vysmátí. Pak jsme našli ještě boční pláž kam se smělo, tak jsme se i trochu smočili. Já teda jen po kolena, protože když přišla vlna, tak to bylo tak po bradu, a to mi jako adrenalin stačilo :D Jako bonus jsme na pláži našli kokosy, tak jsme dva čapli a další dny měli fresh svačinku. Byla teda dost sranda se do něj dostat, Tomáš by mohl vyprávět.. ale chutnal výborně a další dny se na Chichen Itza hodil.
No a na konci tohohle dne, kdy jsme celí promočení, zmrzlí z klimatizace v busu, dorazili v osm do Playa.. Teď v tu chvíli největší panika, sumírovala jsem si v hlavě, co všechno v peněžence bylo. 

Hned jsem volala do banky a blokovala kartu. Šli jsme zpátky na nádraží, kde jsme asi čtyřem lidem postupně vysvětlovali situaci, než to někdo pochopil. Pán nám řekl, že náš bus už odjel jinam, a že se máme vrátit ráno, jestli se to během úklidu busů v noci nenajde. Nejdřív jsme si mysleli, že zůstala v autobuse. No co vám budu povídat, moc klidná noc to nebyla, a v sedm ráno jsme byli nastoupení na nádraží. Samozřejmě jsme si ten den předtím zabookovali lístky do Chichen Itza, které nás stály cca 600$ a bus tam jede jen 1x denně ráno v osm, protože je to přes 4 hodiny odsud. Naštěstí nám paní ochotně přehodila lístky na další den, a mohli jsme tak ten den na policii. Zeptali jsme se místní hlídky v centru, kteří seděli pod fontánou, všichni čtyři koukali znuděně do mobilů, mezitím co jsme se jim španělsky snažila popsat, co potřebuji. Naštěstí se ve mě takhle v krizi probrala španělština, kterou jsem roky nepoužívala :D a byla jsem schopná s nimi lámaně komunikovat. Jeden nám pak na mobilu ukázal adresu a že taxi taxi, tak jsme pochopili, že to bude asi adresa stanice. 

No, co vám budu povídat, byla jsem ráda, ze jsem tam jela s Tomášem a ne sama. Když nám taxikář zastavil na kraji města před bílou neoznačenou budovou skoro bez oken, myslela jsem že si dělá srandu, a za rohem na nás vyběhne komando jeho známých, co nás okrade o zbytek věcí. Naštěstí se ukázalo, že to byla už jen moje paranoia, a opravdu to byla policie. Bylo moc brzy, okolo osmé, tak jsme museli počkat do deváté, než někdo prijde. Uvnitř stůl, počítač, holé zdi a nic. Člověk by nepoznal jestli je na policii nebo u překupníka orgánů. Fakt jsem byla šťastná, že jsem tam nebyla sama. Sice všichni mluvili jen španělsky, tak jsem se s nima bavila jen já, protože Tomáš španělsky neumí, ale i tak bylo fajn tam mít někoho, kdo vám kryje záda. Všichni byli docela milí a trpělivě čekali než se vymáčknu. Vystřídali jsme asi tři kanceláře, a za hodinu odcházeli se sepsaným protokolem o krádeži ID ve španělštině (který do teď doufám, že jsem si dokázala správně přeložit, než jsem ho podepsala). Nahlášení ztráty dalších dokladů, jako kreditky, řidičáku atd bylo zpoplatněno 511$ za kus, což do teď nevím, jestli to na mě jenom nezkoušeli nebo jestli je to vážně možný. Každopádně mi přijde na hlavu něco na policii platit v momentě, kdy vám ukradnou kartu, hotovost.. Takže jsme nahlásili "jen" ID, které bylo jediné zdarma. Stejně myslím, že to je to nejdůležitější z bezpečnostních důvodů.

Naštěstí jsem neztratila pas, ten nechávám vždycky schovaný na pokoji. A ten by byl zdaleka nejhorší, protože by mi museli vydat nový ještě před odjezdem.
Hned z policie jsme nasedli na první bus do Cancún, abych stihli zajít na konzulát ČR v úředních hodinách (Po a ČT 9-12). Tam nikde nikdo, otevřel nám klučina okolo dvanácti let a že nám dá na telefon konzulku. Ta moc nechápala, co potřebuji, když pas pořád mám. Což je pravda, ale dle instrukcí na MZV www i od cestovní pojišťovny, jsem se řídila instrukcemi oznámit to na nejbližší ambasádě. Jeli jsme krapet rozladění zpět do Playa, a cestou si zašli jako bolestné na výborné vegetariánské tacos a Indio (naše oblíbené místní pivo). Napsala jsem tedy ještě email na ambasádu v Mexico city, odkud mi bleskově odpověděli a poradili, takže vše dopadlo nakonec ok. Doporučuji tedy, pokud to není úplně akutní, psát radši email na hlavní ambasádu v dané zemi, kde pracují Češi, narozdíl od konzulátu, kde pracovali jen Mexičani, a komunikace je mnohem jednodušší. Mě třeba každá minuta hovoru odsud stojí 70Kč, tak jsem volala jedině do banky a jinak všude psala emaily (na pojišťovnu atd). Z pojišťovny se mi ještě neozvali, ani z té zdravotní, jejichž kartičku jsem taky ztratila, tak uvidím jak to dopadne...

Každopádně z mojí strany jsem už udělala maximum. Naštěstí jsem neztratila pas, ten by byl úplně nejhorší. A naštěstí Tomáš má veškeré doklady a karty, ale nedokážu si představit, že bych ji ztratila a cestovala sama. Neměla bych u sebe ani korunu, dolar, peso nic. Zjišťovala jsem si to, a je možnost že vám banka pošle emergency cash v cestovních šecích, ale prý je to zpoplatněné několika tisíci.. tak naštěstí, díky bohu, tohle není můj případ. Dle instrukcí od ambasády mám o všechny doklady žádat až zpět v ČR. Je to poprvé, co jsem takhle ztratila doklady a větší hotovost, tak jsem z toho byla docela špatná, ale už jsme to nějak strávili a pokusíme se užít si zbytek dovči :) mohly se stát i horší věci..


Fotky z Tulumu, 
krásného i za decentně deštivého počasí


..a ještě pár foto z následného výletu na Chichen Itzá, 
pro změnu pršelo:)


Mexican way of life..


Tak za pár dní u dalšího blogu, pa!