Jeli jsme do Mexika bez jasnýho itineráře. Měli jsme samozřejmě vytipovaná místa, která chceme vidět, ale bylo jich tolik a Mexiko je tak velká země, že by nebylo možný všechno za ty cca tři týdny stihnout. Řekli jsme si tedy, že to necháme tak nějak plynout a že jediným limitem jsou pro nás místa příletu (Cancún) a odletu (Mexico city). Taky jsme si zarezervovali první hostel na dvě noci, za což jsem ráda. Stačilo to tak akorát na rozkoukání se a vymyšlení dalšího plánu. Z Cancún jsme se přesunuli do Playa del Carmen, odkud jsme jeli na výlety do Tulum a Chichen Itza (Kukulkanova pyramida). Uteklo to jako voda a před námi najednou poslední noc v Playa a otázka, co dál. Nakonec nás zlákala cena ferry na nedaleký ostrov (300$ za osobu za roundtrip, $=opět mexické peso,ne dolar;)) a cena místních hostelů (200$/os/noc). I předpověď počasí vypadala slibně. Vše jsme zabookovali a naplánovali jsme, že po ostrově bychom mohli do Campeche na sever Yucatánu - mimochodem 7 hodin cesty v autobuse.
Z Amigos hostelu na ostrově nám přišla rychlá odpověď se spoustou tipů, jak se tam dostat a s mapkou města. Prý mezi Playou a Cozumelem operují tři přepravní společnosti, z čehož jedna má prý strašně staré lodě (utopit jsem se nechtěla) a druhou založil prý bývalý politik, který teď prchá před vězením, protože zpronevěřil spoustu peněz (to jsem taky podporovat nechtěla). Paní nám tedy doporučila společnost Miramar, která je prý "tradiční a inovativní".
No, druhý den jsme se ráno šli ještě naposledy podívat na pláž v Playe. V tomhle městě jsou dvě mola a na obou kotví loďě Miramar. Šli jsme se tedy k tomu bližšímu zeptat, a pán že jo, že tam naše loď jezdí každou hodinu a že no problema. Měli jsme radost, že tu naši batožinu nepotáhneme moc daleko a šli se sbalit do našeho AirBnb bytečku. Přišli jsme tedy o dvě hodinky později nabalení a pán nám lístky sice prodal,ale že naše loď jede z toho druhého mola :D což bylo asi kilometr daleko po pláži. Tak jsme krapet změnili plány, já si sedla v kavárně na wifi (a napsala vám o ztrátě dokladů:)) a Tomáš šel nakoupit něco k večeři (protože bůhví jestli na tak malým ostrově mají supermarket! (Jo mají...)) smíření s tím, že pojedeme nějakou pozdější lodí. Pak jsme ušli pár bloků a šli ještě na tacos. V tom horku se to fakt nedá chodit po městě hladoví.. Hele, myslím že už jsme se slušně nahodili na karibskou vlnu a čas neřešíme, protože místo lodě v jednu jsme jeli ve tři. Protože kafe a protože tacos :D Mimochodem k tacos jsme si dali Cheladu a zkusili jsme taky Ojo rojo. Už mi tyhle jejich pivní koktejly začaly chutnat. Chelada je pivo na šťávě z limetky a soli. Ojo rojo je pivo s rajčatovým protlakem. Chelada u mě jasně vede!
Cesta lodí byla adrenalin, kterej jsem nečekala. U břehu Playa úplně klidné moře, sem tam vlnka. Ostrov 20km daleko, nečekala jsem nic jinýho než vyhlídkovou plavbu se spoustou selfies na horní palubě. Horní paluba byla zavřená, to mi bylo od začátku podezřelý. Usadili nás do prostřední krytý paluby jak sardinky. Pak jsme vyjeli z přístavu asi 500m za lodí té jiné společnosti a v jednu chvíli koukám, že se ta druhá loď úplně kymácí, to mě taky znervóznilo. Pak jsme přes korálovou bariéru vjeli na otevřené moře i my a já myslela, že umřu. To jsem nezažila takové vlny. Natočila jsem to na kameru, až dám dohromady video tak se pokocháte. Většinu cesty jsem se křečovitě držela zábradlí a druhou rukou drtila Tomášovi ruku, nohu, co mi zrovna přišlo do cesty.. Na lodi byla živá hudba a v jednu chvíli i oni přestali hrát, protože jim hudební nástroje začaly lítat po palubě. Pak v největším děsu pustili nějaký disco z repráků a já si připadala jak v Titanicu, když ta kapela hrála na přídi poslední songy před potopením. Děti křičely, lidi řvali vždycky, když jsme se víc zhoupli.. No byla jsem fakt hodně šťastná, když jsem zase stála na pevnině. (Dneska nás čeká cesta zpět do Playa a už od rána jsem z toho nervózní:D)
Píšu Vám tedy z terásky hostelu na tomto paradise island:) Ostatní ještě spí, já už nemohla, tak jsem využila čas k napsání pár řádků.. Tenhle hostel je skvělý, pokud někdy zavítáte na tenhle krásný tropický ostrov. Vlastní ho Britka, která má velký pozemek rozdělený na soukromou část a část pro hostel. Dala nám spoustu tipů, kde co zařídit, co kdy vidět. Navíc tu žije už asi 30 let a všichni ji znají, tak nám dávali levnější cenu. Čistější místo jsme tu zatím neviděli, a je tu spousta místa na sezení na terásce, hamaky a u bazénu lehátka. Bazén má úplně obří, celá zahrada je upravená, plná tropických stromů (každý je popsaný, co je co, protože se asi hodně lidí ptalo:)) a prý z nich mají family business na výrobu domácích marmelád. Nesmí se tedy nic jíst a sbírat samozřejmě. Není to typický party hostel, spíš klidné místo v tropickém ráji, kus od centra. Bydlí tu spíše lidé, co chtějí objevovat ostrov nebo si tu dělat scuba diving zkoušky. Navíc má paní kočičku, co tu běhá:) (Už jsem se zmínila, jak moc mi chybí Robin??)
První den jsme se šli jen projít podél přístavu, akorát na západ Slunce. Ukázalo se ale, že i když má ostrov na šířku 14.5km, tak na pěší turistiku to není. Druhý den jsme si půjčili kola a ujeli asi 10km na západ od města a pak zpět. Třetí den jsme se už odhodlali ke skútru. Já na tom seděla poprvé v životě, Tomáš asi podruhé, ale pánovi jsme samozřejmě tvrdili něco jiného, jinak by nám to nepůjčil. Jinak teda pro půjčení auta i skútru je většinou třeba kreditka, kterou se zaručíte. My oba máme debitky, takže s tím máme problém, nicméně v Karibiku se dá domluvit a nakonec stačil cash deposit 1000$. To jsme samozřejmě neměli ráno u sebe, tak pán že s námi pojede k hostelu a my mu to dáme. Super říkáme si, hned si oťukne, jestli to umíme řídit :D prvních pár bloků jsem se málem počůrala strachy (ale odpoledne už jsem si jízdu fakt užívala:)). Oni tu mají všehovšudy tak deset semaforů po celým městě, jinde mají všude systém předností. Bylo to tak ve víc městech, která jsme tu zatím navštívili. Třeba na Cozumelu měly všechny ulice rovnoběžné s mořem přednost, na všech kolmých k pobřeží jste naopak museli dát přednost těm na rovnoběžných, kromě asi pěti avenid, které byly obousměrné a měly přednost před všemi. No, byla to sranda. Taky oni jezdí pro nás trochu nevyzpytatelně. Předjíždí se zleva zprava, jak to zrovna vyjde. A jezdí docela rychle. Ale na druhou stranu mi přijdou poměrně opatrní a trpěliví. Když někomu vjedete do cesty tak prostě zabrzdí, žádný troubení a nadávky. Taky jsme zatím neviděli jedinou dopravní nehodu.
Na skútru jsme objeli skoro celý ostrov dokola a zpět (po jediné silnici, která tu za tím účelem je). Ostrov je vlastně rozdělený na část naproti Playe, kde jsou korály a město a na část k oceánu, kde je jen pláž a obří vlny. Je to prý jedno z nejvyhledávanějších míst pro scuba diving. Taky by mě to lákalo, třeba další rok, letos jsme na to neměli budget. Cena kurzů tu byla okolo 400 USD za osobu. Po dobu našeho pobytu ale byla většina ponorů zrušena kvůli moc velkým vlnám. I na šnorchlování jsem měla problém dostat se do vody a z vody, nehledě pak na otevřeném moři ve veškerý potápěčský výstroji. Šnorchlování ale po pravdě nic moc, scuba diving bude určitě krásný, ale chce to fakt odjet kus od ostrova na okraj korálu. Při pobřeží jsme toho moc neviděli a dále na moře jsme se kvůli vlnám báli.
Objeli jsme tedy ostrov, který je na druhé straně spíš nepohostinný :D jen vlny, vlny,vlny.. já myslela že se utopím, když jsem chtěla vlézt do moře. Ale výhledy jsou tam nádherné, to jen tak někde není. Zastavili jsme alespoň na colu v jednom z několika barů, které tu jsou, abychom na chvili unikli vichru, viděli zase varany.. jinak je ostrov jen placatá jungle. Nejvyšší bod má 10 m.n.m. Ale je to krásný to vidět na vlastní oči, navíc ještě takhle ze skútru, kdy si můžete zastavit kde chcete:) na nejzápadnějším cípu ostrova je nějaký ekopark, s aligátory, plážemi atd, který jsme bohužel nestihli, tak možná tip pro vás, pokud tam někdy zavítáte (vstup cca 18 USD). Za skútr jsme platili 400$ na den + benzin, za kola 200$/os na den.
Každý den jsme přišli na hostel a okolo půl desáté odpadli a spali až do rána. Nevím, čím to je, ale chodím tu každý den spát strašně brzy, protože už neudržím otevřené oči. Žádná party zatím.. ale zas jedno dvě pivka si po večerech dáme :D to ne že ne...
Článek jsem Vám dopsala o pár dní později, takže zdravím z terásky v našem hotelu v Campeche!! Jsme fajnovky a na pár dní jsme hostely vyměnili za luxusní hotel (hlavně proto, že to na Bookingu stálo stejně jako cena za dvě postele v jediném hostelu, který v Campeche je:D) Jsme úplně v mimo turistické destinaci a je to zatím úplně skvělý. Včera jsme poprvé jeli colectivem a stopem, nakupujeme konečně na trzích a povídáme si s místními.. Je to tu úplně jiné než na Riviera maya. Připadám si tu bezpečněji a na ulicích konečně převládají mexičani nad turisty... Dnes je Dia de los muertos, tak jsme hodně zvědaví. Už včera chodili děti v maskách, všude šílenství protože obchody na několik dní zavřou. Asi až pátý bankomat nám byl včera večer schopný dát cash, jak všichni vybírají.. je to tu jeden z největších svátků, tak jsem ráda, že to zažijeme na vlastní kůži.
