Jak jsem viděla pandu!

Po dlouhé době se ozývám s článkem, který bude malou pauzou od vzpomínání na Ameriku. Mám za sebou totiž víkend ve Vídni aka romantika po rakousku :) Byl to dárek k mým 25.narozeninám. Žádný dárek pro mě nemůže být tak krásný, jako dar objevování novýho místa. Tomáš ví, jak zbožňuju pandy a jak truchlím, že můj pandí svetr už je na vyhození strašně onošený. Po tom, co jsem začala úplně vážně nahlas uvažovat, jet kvůli nim někdy v budoucnu do Číny, tak zakročil! Co k tomu říct, soudím, že Čína asi není místo, kam někdy spolu pojedeme haha. 

Tak dlouho jsem nikam nejela! (Pokud samozřejmě nepočítám neustálé přesuny Plzeň - Praha - Linz.) Úplně jsem si balila batůžek asi už den dopředu, většinou totiž balím fakt na poslední chvíli, ale teď vyjímečně ne. Vídeň jsme už plánovali opravdu dlouho. Na velikonoční pátek mi v 5.00 probudil budík a vyrazila jsem směr Florenc. Poprvý jsem byla v Brně. FAKT! (Budu i tu půlhodinu na nádraží počítat!) A pak v 11.00 tedy konečně Viennaaa a Tomáš vyzvedávající mě na nádraží. Zase jsme se neviděli skoro tři týdny a bylo to už fakt dlouhé...

Měla jsem takový trapný plán na první odpoledne, který bych tu asi vůbec neměla zveřejňovat, ale budiž, budu upřímná. PRIMARK. Přišli jsme tři hodiny před zavíračkou a stejně jsme nestihli projít celý obchod! Posledních deset minut před zavíračkou jsem tam histericky pobíhala s pěti slunečníma brýlema v rukou a nevěděla jsem, co si vybrat. Klasika. Primark je fakt minimálně na půl dne. Tomáš ho vůbec neznal, ale pak mi zjistil, že je i v Linzi. To bylo ještě předtím, než jsme tam strávili tři hodiny. Potom by mi to už asi neprozradil :) Takže se tam snad zase brzy podívám.

Rakousko mě vždycky strašně zaskočí tím, že zavírá všechny obchody v sedm, nejdéle v osm! O víkendu je většinou zavřené úplně všechno, kromě větších měst. Žádný vietmanský nonstop potraviny a Tesco do desíti večer. Nikdy na to nejsem připravená, a vždycky mě to vytočí, když si po osmý vzpomenu, že mám hlad, ale vlastně mám už teda smůlu a musím vydržet do rána. Nebo jednou jsme šli na párty v Linzi, myslím že v sobotu večer, a nemohli jsme nikde koupit ani flašku vína. Byla jsem z toho taková špatná, přece jenom jsem z Čech zvyklá, že na party k někomu domů se bez vlastního pití prostě nechodí. Oni jsou ale zvyklí a vždycky moc pohostinní :)) Na druhou stranu, proč si nenakoupit v těch zbývajících deseti hodinách, kdy je otevřeno, viď. Je to asi o zvyku.

Měli jsme hostel u Naschmarktu a obrovské štěstí, že jsme dostali pokoj úúúúplně nahoře v podkromí, a navíc v rohu celýho domu. Páté patro, takže krásný výhled. (Málem jsem při tom výhledu dostala v neděli ráno infarkt, když jsem zjistila, že ani trhy v neděli nefungují. Samozřejmě jsem tam poslední den chtěla koupit ještě nějaký ten suvenýr..)

Naše rooftop party :)

Atrium, na pohodu..

Celou sobotu jsme strávili v ZOO. U pandiček asi jen hodinu haha. Měli jsme štěstí a smůlu v jednom. Smůlu, protože bylo fakt hnusný počasí. Zataženo, pak začalo krapet mrholit, zima, vítr... Štěstí v tom, že tam díky tomu bylo hodně málo lidí, a pandy, největší atrakci, okukovalo dohromady jen tak dvacet lidí. Takže se dalo krásně si ji užít a vyfotit. Měli jsme štěstí taky na to, že zrovna jedna vylezla a hryzala venku docela dlouho bambusy. Jinak je to fakt nudný zvíře!  Buď spí, nebo sedí a kouká, v lepším případě hryže ty větev. Ale je to stejně moc roztomilý a těším se, jestli ji někde zase uvidím! Můžu si z deníčku odškrtnout další splněný sen..

bludiště v Schonbrunnu :)

V neděli, poslední den, jsme tedy konečně vyrazili na památky a turistická místa. JÁ VÍM. Jsme fakt hrozný :)) Prošli jsme si zahrady Schonbrunnu. Krásně pohádkové místo, rozkvetlé musí být ještě stokrát hezčí. Pak jsme rychle skočili do Prateru, jen na sebe dýchnout atmosféru lunaparku, a pak jsme zase pospíchali na oběd s Tomášovo kamarádkou. V životě jsem snad neměla lepší burger! Myslím, že to trumflo i ty americké.. Tina nás pak provedla v rychlosti centrem. Celý víkend jsem se divila, že nikde není moc turistů. To proto, že všichni byli v úplným centru. Tolik lidí !!! Ani jsem nic moc nefotila.. Architektura je tam ale tak nádherná. Snad se někdy vrátíme a v klidu si ji prohlídneme. Procházku jsme pak zakončili kafíčkem, jak jinak. Byli jsme všichni hodně unavení. My dva strašně uchození z těch tří dní, Tina zase po sobotní párty. My jsme pak pokračovali směr jiná pááárty u kamarádů bydlících blízko od Vídně. Nechtělo se mi odjíždět. Bylo v neděli tak krásný počasí! Ani hostel se mi nechtěl opouštět. Měli jsme zas štěstí, že byl moc příjemný. Personál, prostředí, ostatní hosti, všechno. Já snad nemám ani jednu špatnou hostelovou zkušenost. Vím, že spousta lidí jo, ale já bych za hotel nikdy neměnila :) Cestovatelskou atmosféru, kterou Ti vytvoří dobrej hostel, v žádný pětihvězdě nenajdeš. Už teď se mi po ní stýská... :)

BLOG UPDATE: Pokud mě sledujete na instagramu, tak víte, že jsem si při formátování sd karty smazala všechny fotky z Vídně ze zrcadlovky. Měla jsem tam fakt poklady, umělecký noční fotky, trhy, Prater.. a tak mě to mrzelo... stane se no. Nakonec jsem teda i na mobilu našla docela parádní vzpomínky, co doplňují tenhle článek :) 
BLOG UPDATE II.:  Konečně jsem se rozhoupala a zakoupila doménu. Teď zbývá ji tu jen nastavit, a jen co se k tomu dostanu, tak se to pokusím udělat tak, aby vás to rovnou přesměrovalo, ale je dost možné, že se mi to nepovede a blog vám třeba nepůjde pod starým odkazem zobrazit.... Bude tedy na adrese www.catcherofowndreams.com. 

A na závěr, to je ten zakletý zámek .. :))

Arkansas diary | 2.měsíc

15th of July

Další měsíc pryč bez zápisu, nestíhám, nestačím. Nejspíš už jedu z rezervy, nevím kde beru ty zbytky energie. Je to s každým dnem těžší a těžší . Dobrý dny střídají špatný, moc lidí na jednom místě a moc pravidel k tomu. Ani se mi nechce psát, protože vím, že za hodinu, zítra nebo za tři dny to bude všechno zas jinak. Pocity se tu střídají s každým dnem a zrovna dneska nic moc. Sedíme s Jančou nahoře ve Staff housu, na uších každá sluchátka, vyměnili jsme si navzájem iPody a snažíme se najít co nejvíc inappropriate song, který bysme nejradši pustili do éteru tady v kempu :D zatím vede Champagne showers a Tonight. Musím si doma nastahovat Taylof Swift a Luka Briana. U tý hudby z Janči iPodu se vždycky uklidním.. Leží mi v hlavě tolik věcí... škola, Tomas, bydlení v Praze až se vrátím, cestování po kempu.. Prosím, ať už je 22.8. a odjedeme pryč, pijem pijem a 24. už se vidím v oceánu! Prosím

chřestýš

30th of July

Nejlepší den v USA, přišel mi balíček od Tomáše. Palestiny, dvě! haha později se ukázalo, že si T. myslel, že posílá, a hlavně že v obchodě KUPUJE!, jen jednu, jak to bylo na sobě přílepený a složený. Takže se moc omlouvám obchodníkovi, kterému jsme omylem !! způsobili ztrátu... :(  Přesně jak jsem si na začátku říkala, jestli mi ji pošle , když mi ji v Praze před odjezdem dal, ale já mu tehdy řekla, že ji nepotřebuju a ať si ji nechá, a jak mě to tu pak ze začátku mrzelo, že tu nic nemám,co by mi ho připomínalo?... tak jsem se dočkala. Ještě na mě čekalo krásný překvapení, v balíčku byl taky podvodní foťák s paměťovkou na 7000 fotek. (Pořád mi buší srdce rychleji, když si vzpomenu na ten den a rozbalování balíčku, který byl celý polepený Osterreich známkama, a jak jsem se na všechny připitomněle usmívala a vznášela se ten den v oblacích). Já měla na toho Silvestra takový štěstí, uvědomuju si to tu s každým dnem víc a víc. Nikdy pro mě nikdo neudělal nic takovýho. Nikdy pro mě nikdo nenapsal takovej dopis. V pondělí mi přišel pohled od našich, ten mi taky udělal strašnou radost. Dějou se tu tuhle session takový hezký milý věci. Naučila jsem Janču plést náramky a ta teď nedělá nic jinýho. Já jsem zase začala hodně kreslit, založila jsem si notes. S holkama si tu zaplejtáme vlasy, kreslíme na ruce falešný tetování a kecáme do noci o všem možným. Ono se to všechno vždycky v dobrý obrátí..

„Everything is good in the end. If not, it is not the end.“

Ten pocit když se poprvý postavíš na wakeboardu :))))

Spoustu stránek mám popsaných různými nápady, to je nejlepší! Věci co chci někdy vyrobit, co si musím nutně v ČR koupit, a tak. Hodně dětí mělo přes postele ručně dělaný deky z hromady trik... mrkněte tu... připadá mi to jako super DIY nápad. Třeba jednou, až budu mít hodně památečních triček, se do toho pustím. Další z takových Ozark trendů (podobně jako truhly alias kufry, jestli jste četli minulý příspěvek) byly obří mašle do vlasů... třeba tak... A kosmetika! Ta je prostě jinde. Na druhou stranu my máme určitě zase značky, které neseženete tam. Ale znáte to.. člověk chce to, co nemůže mít :) Nevíte někdo, kde by se v ČR dala sehnat značka Not-your-mothers nebo Sexy hair?

 

Smelly Cat hlídající bistro u hlavní silnice, kde jsme při jednom day off měli oběd. Objednala jsem si tehdy menu, co se jmenovalo Half chicken, a ono to opravdu bylo half chicken :D uzenýho... kdo by to byl čekal za asi 10$

KRESLIT, KRESLIT, KRESLIT. Tahle poznámka mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři, při všech těch vzpomínkách na Craft centrum. Bylo to jedno z mých šťastných míst, kam jsem v kempu chodila moc ráda. Byla tam staková milá, příjemná atmosféra. Takový tajný místo plný inspirace!Všichni kreslili, tvořili, povídali si. Tohle místo mi chybí nejvíc z celýho kempu. Vznikl tam můj malej Novej Zéland! Hodně jsem se tam rozkreslila s akvarelama, a po návratu domů jsem si všechno nadšeně nakoupila, ale už jsem od tý doby moc nekreslila. Hrozně mě to mrzí. I v Itálii na erasmu jsem si nakoupila štětce a všechno, ale moc jsem tomu nedala, a všechno jsem tam zase pak nechala. Chybí mi to inspirativní prostředí, a ten klid na tvoření, který jsme v Arkansasu měli. Ke kreslení jsem se vrátila zase minulé léto u Tomáše v Rakousku, ale jen krátce. Pak začala na podzim škola, a veškerá kreativita u mě šla opět do háje (já fakt nevím proč na mě má moje škola takový účinek! Nemělo by to být právě naopak?). Můj poslední kreativní nákup proběhl minulý týden, kdy jsem to nevydržela a z nevinný procházky pro večeři jsem si přinesla paletu, tři kanvasy a olejovky. Pořád doufám, že to svoje tajný místo zase najdu, a tak zatím jen shromažďuji materiál, promýšlím a čekám, kdy se zase moje kreativní stránka přihláší o slovo.

Jednou jsme si s Jančou řekli, že za hodinu nakreslíme vzájemně svoje portréty. Ona nakreslila tu blonďatou krásku napravo, a já tu zrůdnost nalevo :D taková hezká holka ta Janča a já jí na papíře hodila takovou ránu. Pod tenhle obrázek bych se nepodepsala :D

1st of August

Day off nic moc teda. Můj poslední! Do čtyř odpoledne jsem ho strávila v kempu, protože nám zrušili odvoz do města (a bez auta se tam člověk nehnul), pak jsme s Anet šli pěšky do Sleepy Hollow. Nevím, proč mě vždycky rozčílí kraviny, jako že už jsem si vykreslila, jak si jdeme se složenýma skateama na porch ve Sleepy, a top staff nám to překazil.. Prkotina, ale když tu nemáš nic jinýho, tak i to naštve. Stejně jsem se tam nějak pak vplížily. Takže teď je večer, ve Sleepy u netu, miluju zvuk Whatsappu a zpráv, zbožňuju tu tyrkysovou diodu :D Barvila jsem Anet vlásky, pokec, a tak....nikde nikdo.. vlastně, nakonec moc hezkej den, aspoň teda jeho konec.

 

Sleepy Hollow = ten domeček nahoře, kousek od kempu, schovaný v lese, kde jsme mohli jako staff strávil svoje Day offs. Byl tam úžasný klid od dětí, televize, internet, ale soukromí opět skoro nulový. Protože day off mělo ve stejný den třeba dvacet nebo třicet lidí. Večer jsme se tam hrozně mačkali, a vybojovat místo na spaní, pokud možno v soukromí ,byla taková každovečerní bitva. Většinou jsem si natáhla matraci na chodbu, a byla jsem spokojená. Nejkrásnější to bylo na porchi. Večer nebo ráno na porchi, ahhhh, s kafíčkem, v klídečku:)) 

2nd of August

Closing day. (takže luggage..) ale odpočinula jsem si víc, než ve Sleepy. Teď jsme přišli od Marka (jeden ze supervisorů, co měl hned vedle kempu svůj dům), pozval nás pár na zmrzlinu, film... super uvolněná atmosféra. Ten jejich domeček je moc útulnej, všude fotky, pobíhající děti (měl tři malý, který měly v kempu vlastní chůvu celé léto), nad TV dvě zkřížený pádla,.. prostě jejich rest zone:) Taky bych si ejdnou přála mít takovej svůj domeček plnej vzpomínek.

  

Zapomenutý school bus

3rd of August

Nejlepší opening day! Ráno jsme uklidili bathhousy, a jak jsem byla po včerejšku odpočatá,tak se mi i super vstávalo, a necítím se tak unaveně jako ráno každý jiný luggage day. Po brunchi jsem si četla časopis v Laundry, v ruce Diet coke z picnicu, vedle mě Pens v krabici....spokojenost. Před luggage jsem znovu na chvíli usnula, pak jsem letěla do Lodge na Whatsapp, odevzdat v officu telefon a šup na Main square na kufry. Dneska jsme tam ale měli fakt dobrou atmosféru! Po luggage jsme stihli i Mish Mash, všechny Cleaning crew holky, stihli jsme všechny tobogány a bloby. Po večeři jsem dostala svůj skate hotovej!! Je nejlepší! Hned jsme s Anet jezdili po pokoji sem a tam... umím tříček :D něco jako Ollie když se oběma rukama držím palandy (jasněěěěě). Pak jsem zase usnula. Večer pokec s holkama, marnej pokus o to dostat se na počítače, hrála jsem si celej den s Tomášovo foťákem, je nejvíc! Spím vždycyk omotaná v tom šátku od něj.... Už jen 19 dní do cestování!

Laundry byl náš kancl, jestli se to tak dá nazvat = místnost plná čisticích prostředků, Pensů, ztracených věcí, a dalších letních trofejí. Mish Mash byla dvouhodina odpoledne, během který si každý mohl zkoušet co kde chtěl. Minigolf, lezení, tobogány, basket, skate, fishing.... pro nás to samozřejmě platilo v případě, že se nám to nekrylo se směnou. Pokud bych měla vyjádřit celé léto jako work and travel v kempu zápisem jen z jednoho dne, byl by to právě tenhle Opening day. Prostě takový bittersweet. Jako celej život :) krásný pondělí všem! Snad brzy napíšu pokračování.

Arkansas diary | 1.měsíc

Jaký slova vystihnou atmosféru kempu líp, než ty, který jsem tam napsala? 

Aneb zápisky z mýho deníku z USA.

 

Občas vynechávám části, které jsou až příliš osobní…díky za pochopení :)

V kempu jsme byli od konce května do půlky srpna. To jen pro přehlednost, ať se neztratíte v datumech, a víte přibližně kdy jsem co psala. 
 

Foto z prvního day off a vodopádu v Petit Jean State Park. A soutěž najdi Eszter :D "Can you make a picture of me with the waterfall?"

Petit Jean džungle

30. května (week II.)

Úplně první zápis!

Snakes and spiders everywhere. Moving to Staff House to a room with 5 american girls. Trip to Hot Springs (nejbližší větší město). What a relaxing day! Ice coffe in Starbucks. Sleeping cat in store´s vindow. Real small american village. Burgers. School buses trips. Ice cream. A lot of selfies. A lot of pictures. Missing home. Missing him. … I have found a place with čtyřlístky (XD nevěděla jsem jak se to řekne anglicky). Crystal mine. Want to add both to the letter to him. Want to send him a piece of Arkansas. … Some days are so hard, some days are so good here. I am so happy to have someone like you to miss. Meeting with the boys here makes me appreciate you even more.

Working days are long, the weather is too hot. Sweaty all day. My hair gone crazy, I hate them for the frizziness. After work we usually talk at the Vesper point or in front of computer labs. Couple of days ago we tried lake boats and wakeboard. It was so hard, but much more funnier then staying all days in camp. Every going away is a great smell of freedomn. We are getting excited about travelling after camp. I am sleeping in the middle up bed in the dormitories. I have my parents picture hanging on the wall. We also made a lot of shopping, everything her eis so cheap, and better quality. I would love these living conditions back home.

I have spent two days in the Health center, I was so tired that I slept all the time. I got letters from friends to Health center and goodies from Janča (including her iPod with new Beats!<3 ) <3

Tarantula, snakes, rabbits, turtles, rabbits, rabbits, mývalové… (opět moje mezery v Aj XD). „The natural state“ deserves its nickname.

I have got Caddo bracelet and I am officially member of Caddo tribe. Caddo versus Osage tribe competition is the competition of the summer here. Americans tell us we are so lucky and that this is a „once in a lifetime experience“. There was a storm on Friday which brought finnaly somecolder weather. We have dealt with the first fights in our group. Missing home,missing him... Can´t believe this was a choice of mine! That I decided to go through this voluntarily.  I hope things will get better and settle down.

„Only hate the road when you´re missing home“ – Passenger, Let her go.

Vesper point

Legendární bouřka, kdy nebylo vůbec těžký vyfotit víc blesků na obloze najednou, a měla jsem fakt strach, a evakuace kempu autobusy.. měla jsem štěstí, že já jsem uvízla v Computer labs, tzn. bylo nás tam prá šťastlivců co celou evakuaci, než pro nás přijeli, strávili na internetu hehe

Líbí se mi, že hned první věc, co jsem si v Arkansasu poznamenala, bylo snakes and spiders everywhere :) úplně jsem taky zapomněla, kolik tam všude lítalo zajíců! 

Tarantulky byly úplně běžný. Jednou seděla jedna holka na umyvadle v umývárnách a my najednou vidíme pod jejíma nohama vylejzat ty dlouhý pařáty.... tak jsem zařvali, ona ještě víc, a seskočila rychlostí blesku. Pak nastala mise, jak zabít tarantuli. Ono je to docela velký zvíře s houževnatým tělem, nezdá se to. To botou umlacujete fakt půl hodiny.. taky si ráda hraje na „mrtvou“, a když se vrátíte na místo činu za hodinku, tak je pryč. Takže fakt důkladně umlátit!

Pens (to bylo jeho jméno:)), kterýho jsme chovali v přepravce, a byl úplně neškodnej, dokonce s ním mám fotku, když po mě leze. Asi jediná neškodná tarantule na světě :D

A na konci léta se k nám zatoulal i přes metr dlouhej chřestýš. A protože ten je fakt mega nebezpečnej, a hlavně když všude běhají děti, tak ho odstřelili s puškou. On se prej vůbec nebál, neuhnul, neodplazil se, když k němu přišli (já u toho nebyla), a stočil se do toho klubíčka, jak mu čouhá jen hlava (chtěl útočit). A tak byl druhej den na grillu. FAKT. Spolu s pár veverkami, v Arkansasu je normální něco trochu jinýho než u nás. I když normální… spousta místních chřestýše před tím grilováním taky ještě nezkusila, tak jsme měli jedinečnou možnost ochutnat něco tak zvláštního. Pan kuchař to tak hodně okořenil, abychom to vůbec snědli, a prý jen jeho maso nemá žádnou chuť. Jsem možná kanibal, ale oboje mi fakt chutnalo! :D Jako po kilech bych to jíst nemusela, ale ochutnat to byl zvláštní pocit. Veverka byla teda samá kost a kůže, to už byl lepší ten chřestýš.

To velký je veverka a to malý oranžový kus chřestýše.

15.červen

Už si zvykám. Práce je prostě práce a už vím, co od který směny čekat. Naše Cleaning crew je součástí SWATu, což je prej v Americe nějaka spešl policejní jednotka (v kempu to bylo Servants Working All Together tým, který uklízel po různých eventech a obecně dělal takovou údržbu). Práci máme rozdělenou do 4 směn: a.m., p.m., cabins, showers/HC.

Když už jsem to tu nakousla, tak Vám povím o práci, co jsme jako cleaning crew dělali. Žádná věda to není, ale určitě jste zvědaví. Jako internationals jsme mohli pracovat buď v kuchyni nebo jako cleaning crew. Mě to bylo při odjezdu jedno, a přidělili mě ke Cleaning crew. Jsem za to ráda, protože kuchyně mi přišla mnohem horší (sama jsem nezkusila, tak to nemůžu zas tak posoudit, ale stačilo mi,co jsem slyšela od kamarádů).

A.M. byla ranní směna 7 až 15 hodin. P.M. 15 až 23 hodin. Ráno bylo nutný začít v těch sedm, časem jsme se už zaběhli, že jsme končili třeba okolo druhé, šlo nám to už rychleji. Zato odpolední se někdy pěkně protáhla, třeba až kolem půlnoci, pokud ještě byly děti ve sprchách (museli jsme být poslední v každý umývárce a všechno uklidit a připravit na ráno). Cabins byl úklid kabin :D Nejmladší děti bydlely v jednoduchých chatkách a používali společný koupelny, který uklízelo a.m. a p.m., ale ty starší měli svoje kabiny s vlastníma koupelnama. A ty jsme uklízeli zvlášť, třikrát denně. Měli jsme takovou kárku, co jsme za sebou tahali po kempu, a v ní měli všechno potřebné (hlavně all purpose růžovej sprej, co vyčistil cokoliv,  a milion toaleťáků :D). Všechno se uklízelo pořád dokolečka, několikrát denně. Někdy mi to přišlo strašně zbytečný, že vyměňuju furt dokola pytlíky v odpaďáku, když je tam třeba jeden kapesník. Jindy zas tam byla spoušť, že jsem nevěřila, že je tohle možný zvládnout za 2 hodiny. Ráno většinou dáreček v podobě ucpaných několika záchodů, kdy někdy ani zvon nezabral…sorry za detaily :D Showers = poslední, čtvrtá, směna se starala o vytírání podlah společných sprch i kabinových sprch, a hlavně kartáčovala každou jednu sprchu, každý den. To se dělalo naštěstí jen jednou denně. Tahle směna byla ta úplně nejhorší. Nevím, co bylo horší, jestli drhnout vkleče sprchy, nebo vytírání a tahání mopu s kýblem po celým kempu. Prostě práce no. Není to úplně tak, že jedete do americkýho kempu, kde si budete užívat ty atrakce co jste v Čechách viděli na obrázcích. Jedete tam pracovat, ne se válet.

V Cleaning Crew nás pracovalo 18 rozdělených do skupinek po čtyřech, s tím že dva lidi každou session rotovali mezi skupinkama. Takže vždycky dvě holky a dva kluci. Byly jsme já a Janča a Aron a Ludo ze Slovenska. Ty směny se vždycky točily, že každý den se dělalo něco jiného. Pak přišly víkendy a lugage days. Opravuju svoje předchozí tvrzení, že sprchy byly nejhorší směna, nic nemělo na luggage days! Byly to vždycky víkendy, kdy v sobotu odjížděly děti, a v neděli přijížděly zas na nový turnus. Nebylo to úplně každý víkend, naštěstí. Byl to hrozný tiátr a takový divadýlko pro rodiče. Přijížděli buď autama nebo autobusy z letišť nebo velkých měst. Auta se koordinovali celým kempem až na hlavní náměstí, kde jsme se dozvěděli kde dané dítě bydlí a donesli jsme mu tam věci, zatímco ono se třeba seznamovalo se svým vedoucím. Pokud přijel autobus, tak to bylo horší. Muselo se všechno mega rychle vyložit a natahat na stranu, aby mohl uvolnit místo pro další. Jednou nám tam nastala fakt kalamita, nebylo kam se už hnout, kam ty kufry dávat a to se jednalo o fakt velkej plac. A kolona asi osmi autobusů za sebou. V kempu Ozark hlavně frčeli tzv. trucky namísto normálních kufrů a batohů. Což jsou truhly, doslova, který se zapínají na kovový západky a mají třeba kovový rohy a každej si ho polepí a vyzdobí podle svýho. Je to strašně krásný a roztomilý. A taky pekelně těžký a ty kožený uši za který jsme to tahali už nechci nikdy v životě vidět. Trucky měla většina dětí, většinou jen nováčci přijeli s „normálním“ kufrem nebo batohem, protože nevěděli, že to je v kempu takovej interní trend. Vím jistě, že příští rok už přijeli s truckem:) 
Naopak v sobotu když si pro děti přijížděli, tak my jsme nejprve, většinou už v pátek večer, museli natahat všechny kufry těch pár set dětí na Parking lot pod takový stánky, který byly rozdělený podle kabin. A druhej den si přijížděli rodiče na parkoviště, my jsme jim byli přiřazený jako personal assistants a donesli jsme jim kufry jejich dětí přímo do kufru auta. Oni pak nasedli do našeho school busu a jeli za svýma dětma do kempu. Hele my jsme po těchhle dnech byly uštvaný jak psi, boleli nás zápěstí, všechny svaly.. často se tam vůbec nestíhalo, tak jsme tahali i když už jsme neměli špetku energie. Pamatuju si jednou s Jančou jak jsme ke konci jedný krásný neděle nemohli vyjít ani kopec k jídelně na oběd a histericky jsme se u toho smáli:D Jo a ještě jsem nezmínila jaký příšerný vedro bylo celý léto, a na luggage days to většinou stálo za to (ten nahoře má občas fakt zvrácený smysl pro humor). Lilo z nás, a vždycky když někdo přinesl barel s vodou nebo energy drinky, tak do čtvrt hodiny zmizely. Jo, Powerades byly můj největší kámoš. Nikdy jsem těmhle drinkům nevěřila a asi jsou strašně nezdravý, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno, protože v tom hrozným vedru a při nedostatku energie tyhle ionťáky strašně pomáhali.

Jestli Vás ještě něco k práci bude zajímat, tak klidně napište do komentů.

Luggae days a můžete vidět ty trucky. Některé děti měly fakt fantazii. Jednou jsme nesli truck obalený růžovým plyšem kolem dokola.

15.červen (pokračování)

…Už se mi tu ale začíná docela líbit! Včera skončila první session, takže celý staff měl volný odpoledne a jeli jsme do Hot Springs. Měla jsem poprvý v životě sushi! All you can eat za 10$ :D Dneska ráno tu byl bez dětí takový klid. Vstala jsem dřív a seděla jsou nějakou chvíli sama na židli pod schodama na terase/ochozu a koukala se do stromů. Výhled ze Staff housu je přímo do pralesa a dole zurčí potůček. Udělala jsem si v klidu pár fotek a byla jsem naprosto spokojená. Takový momenty mi za tu dřinu stojí. Jsou to tady právě ty nejjednodušší věci, který si člověk v normálním hektickým životě vůbec neuvědomuje, který nás tu dělají šťastnými.  Mám pocit že tohle místo mě učí znova žít a uvědomovat si, co od života chci, co se mi líbí a co ne, poznávat lidi.. …

Teď je podvečer toho samýho dne, odnosili jsme tak 500 kufrů, až z nás lil pot, a já teď zas spokojeně sedím na tý samý židli jako ráno. Do půl hodiny zapadne slunce, tak je ta nejkrásnější část dne. Půjdu za chvíli spát, jsem hrozně unavená, a zítra mám a.m., ale mám teď super pocit. Ráno jsem měla na mobilu zprávu od Thomase, že ho hrozně mrzí, že mi nemůže nějak pomoct, a že do Bosny pojede až v únoru! (Tomáš měl ject na misi od srpna na půl roku, takže bysme se bývali v Čechách minuli, a byli od sebe něco přes rok. Za tohle gesto a to, že nám dal šanci a obětoval svoje vlastní plány, mu zůstanu navždycky dlužná <3) Těším se na společnej podzim! Člověk, který je 7000km daleko a stejně dokáže rozzářit můj den nejvíc...

Když byla mlha a trochu chladněji :)..

Hlavní brána

Konec první části deníků! 

Taaak! A já letím k Tomáškovi. Jdu pozdě... ale myslím, že on už ani nic jinýho nečeká :D měla jsem dneska tvořivou náladu, tak by byla škoda to v sobě dusit a nic nenapsat. 

(Diplomka už má 25 stran! Minus 11 týdnů do odevzdání.)

Deník z Ameriky

Píšu opět v noci, je to asi už můj osud. Vyjímečně ale netřímám v pravý ruce sklenku červenýho, protože nám včera došel doma všechen alkohol a já se nechtěla obtěžovat s návštěvou obchodu. Trávím sobotní večer, vlastně celý den, sama doma. Zdokonaluji svoji prokrastinaci a přelouskla jsem dnes už dva filmy a třetí rozkoukala. Jsem možná divná, ale prostě nedokážu jíst bez nějakýho seriálu. A protože jsem už zkoukla všechny Přátele nejmíň sedmkrát, a žádný další seriál mě mezitím nenadchl, aby tuhle moji posedlost přebyl, jsou na řadě filmy, v kterých mám hodně velký mezery. Jakože vážně mezery o velikosti kráteru. Milovala jsem v americe vždycky Janči "a znáš tenhle film? ... to mi připomíná scénu odtud... a ty jsi to nevidělaaa?" Snídaně, oběd, večeře, svačinky a jiné momenty svádějící k prokrastinaci a stihnete najednou dva a půl filmu za den, když vás nikdo nehlídá a neopakuje vám za zadkem, že máte jít makat! V týdnu jsem si zas našla jako výmluvu od psaní diplomky absolutně nutný deep cleaning našeho bytu, a když bylo uklizeno, tak jsem nutně musela přestavit nábytek v pokoji. Říkala jsem si, že potřebuju změnu a tak budu následujících několik měsíců, které bych měla věnovat psaní, koukat do zdi místo ven z okna. A na konci června mě čeká další stěhování, které už doufám prožiju jako ING ! Na tý zdi mám milion pohledů a fotek rozpis práce a velký odpočítávání minus 13 týdnů do deadlinu. A protože jsem dnes přesáhla rozsah práce 15 stran, oslavuji to psaním něčeho, co mě baví :) 

Enjoy my Arkansas, again and again. With love.

Tentokrát si beru na pomoc svůj deník, který úplně miluju už jen kvůli tomu přebalu. Před odjezdem to byl obyčejnej sešit za pár korun, co jsem měla doma, a potáhla jsem ho balicím papírem. Postupně přibyly všechny ozdoby: vlajka -nutnost :), Ozark samolepka, tančící havajskej mimoň od Eszter, DIY čelenka, kterou jsem pak začala používat jako pásek, co drží všechny letáčky, papírky, vzpomínky pohromadě uvnitř. Je tak krásně naditej a tlustej!....nemůžu se dočkat, že ho po takový dlouhý době otevřu!

Ahhhhh je to boží prostě :D milion papírků a letáčku a všeho! Hmmmmm. Jako bych cítila ten les a kalifornský vlny.

[O půl hodiny později po výlevu viz výše] To je tak krásný! To bude zas na několikrát, vůbec mi už nevadí, že to tu rozpitvávám rok a půl potom, co se to stalo. Protože BOŽE! my máme tak úžasný vzpomínky, že je tu chci mít do detailu a kdekoliv kdy budu ve světě budu se tu moct k nim vrátit. Jo, radši bych psala nový kapitoly, ale právě teď to nejde, BOŽE díky za tohle!

Anet by určitě potěšilo, že jsem našla vylisovanou růži od arabášů z naší legendární noci v LA, která prej stála 90$.? NEPTEJTE SE, NEVIM NIC.

Snad mi nezabí za publikování týhle fotky :D Vím, že jsme nánapadně fotily pána za náma, bohužel už nevím proč, a hlavně kde. Mám jako fakt špatnou paměť. Většinou si pamatuju strašně dobře pocity z někoho, z nějaký situace, jak jsem se cítila, ale často ne už to, co kdo říkal, nebo co měl třeba na sobě. Máte to taky tak?

POČKAT! Už vím proč! To byl nějakej fotograf designér nebo tak něco a někomu tam ukazoval úplně úžasnou svoji práci na tabletu. A my si nejspíš říkali, jooo s ním musíme mít selfie. Máme milion plus jednu fotku spolu, nevím kterou miluju víc, všechny. Tak vidíte, není to se mnou tak strašný s tou pamětí:) Dokonce vím, že to je focený ve Vegas!

Zpět k deníku. Jako úplně první po otevření na mě vypadla kartička s hráčem americkýho fotbalu od Arkansas Razorbacks. Na první stránce jmenovka. Prej Michaela Hornová, extravaganza staff party 9.7.2014. Vedle letenka Brusel Chicago. Haha, hned na čtvrtý stránce obrázek hamburgeru. Psala jsem Vám na začátku, že nám Rod hned po příletu do Arkansasu jako jednu z prvních věcí koupil nějakej fish burger? A to byla pecka! Mám nějak hlad najednou... aha, zas se blíží jedna v noci, to bude tím.

Nalepenej lísteček od mojí spolubydlící v Praze Budeš nám chybět! na cáru papíru. Vytrhnutá stránka ňákýho letáčku s krásným typicky americkým domem s modrýma okenicema. Dopisy od Tomáška naškrábaný tím jeho roztomilým škrabopisem... 

"Home is not where you are from, it is where you belong. Some of us travel the whole world to find it. Others, find it in a person."

Dnes už ze mě nevytáhnete žádnou kloudnou větu. Moc emocí najednou, který potřebuju necha uležet, než vám je naservíruju. Dneska to byl takový trochu live stream mých myšlenek, no a prostě mess. Ale zato fakt čistý a od srdce! Pro příště slibuji foto, co všechno je v deníku :)

 

Konečně ta slibovaná mapka kempu! Staff house je někde v levým horním rohu. Vidíte tu rozlohu, když dům pro 100 lidí je hnědá tečka? Snad Vám půjde akespoň nějak přečíst popisky, a trochu se zorientujete. První týden byl pro nás hard, je to dost bludiště.