Džungle, pyramidy a vodopády

Zdravím pro změnu zase z autobusu. Máme za sebou krásný den v Palenque, o kterém vám chci napsat. Bohužel jsme si zde naplánovali pouze jeden den (dvě noci), ale vyžití by tu bylo na mnohem déle. Ale protože bych ještě strašně ráda stihla Sumidero canyon (asi 200km na sever) než odjedeme, tak byl čas jet dát. Odlétáme z Mexika už za týden, čas se nám tu tedy rychle zkracuje, a jsme pořád hodně daleko od Mexico city, tak je už nejvyšší čas se začít přesouvat na sever. Mexiko je tak velká země a je tu tolik, co vidět, a co zažít.. bylo strašně těžké vybrat jen něco a poměrně s velkou lítostí jsme dneska opustili Palenque. Je to malá vesnička ve státě Chiapas, odkud je to coby kamenem dohodil do Guatemaly, kde je Kalakmul a spousta dalších národních parků, kde můžete vidět opičky atd. Taky jsme v oblasti krásných vodopádů a tyrkysových řek, a jako bonus v džungli najdete spoustu mayských pyramid :) Vážně nechápu, proč Palenque není turisticky víc profláklé. Nám to zatím přišlo jako to nejkrásnější místo z Mexika. Určitě se sem, nebo přímo do Guatemaly jednou vrátíme. Hodně lidí míří spíše do Belize nebo Kostariky, ale Guatemala je prý stejně krásná a mnohem levnější - to jen tak tip na další cesty od zcestovalého Australana z našeho posledního hostelu. Také nám doporučil "Bat tornado" v Mexiku, které bychom příště taky rádi viděli. 15 milionů netopýrů každý večer odlétá a ráno se vrací, vytváří přitom něco jako černé tornádo, je to přírodní úkaz, který neuvidíte nikde jinde na světě.

Takže potom, co jsem vám udělala přednášku o tom, proč je Palenque ideální cestovatelskou základnou, pojďme na to, co jsme tam teda zažili my :D Přijeli jsme ve středu večer po osmi hodinách v buse z Campeche. Čtvrtek, včera, jsme měli na výlety, a dnes, v pátek, už jsme od rána zase v autobuse do San Cristobal de las casas (9 hodin). Jak jsem chválila zdejší cestování busy, tak uz ho pomalu začínám nenávidět :D To už bylo snad milion hodin, který jsme tu strávili v busech. A to ta nejdelší cesta, 15 hodin do Mexico City nás teprve čeká.. Bude to jediná cesta přes noc, jinak jsme opatrní a jezdíme jedině přes den, na základě spousty doporučení na internetu ohledně bezpečnosti při cestování po vnitrozemí Mexika. Původně jsme do Mexica city chtěli přeletět, ale protože bychom letenku kupovali na poslední chvíli, vycházela tak 4x dráž než bus, tak to pro jednou riskneme (bus cca 900$, letenka přes 4000Kč). Neměli bychom projíždět žádnou nebezpečnou oblastí, tak to určitě bude OK. 

Jsou tu oblasti, kde bych v noci nejela ani za nic. Prý hlavně na severu Mexika, kam jsme vůbec nejeli a řadí tam drogové kartely, a nebo jsme to četli právě o cestě z Palenque do San Cristobal po route 199, která vede horami a spoustou indiánských vesniček. Je to nejkratší cesta do San Cristobal. Už druhý rok zde trvá konflikt mezi místními a policií, kdy klidně i ozbrojení vzbouřenci stavějí na silnici barikády a přepadávají autobusy. Po každém projíždějícím chtějí nejméně nějaký cash za průjezd, to ještě v lepším případě. Nejednou jsme četli o hořících autobusech na kraji silnice... Prý to ale není úplně každý den, někdy se dá projet bez problému, jindy ne. I když doufám, že jsme si svoji smůlu na tomhle výletu už vybrali, když mi ukradli peněženku, nicméně jsme usoudili, že se té oblasti radši vyhneme. ADO busy z Palenque do San Cristobal jezdí právě z tohohle důvodu už nějaký čas jinudy, což je cesta o mnohem delší (přes Villahermosa a po dálnici do Tuxtly), ale bezpečnější. Bohužel ale kvůli tomu neuvidíme vodopády Agua Azul a Misol-ha. Ale zase za pár dní bude (snad:)) Sumidero canyon, kde jsou taky vysoké vodopády. A hlavně, včera jsme viděli naprosto úchvatný místo, Cascadas de Roberto Barrios, a to byly ty nejkrásnější vodopády, co jsem kdy viděla. Je to taková alternativa k Agua azules - alespoň podle fotek mi to tak přijde. Jen Agua azul jsou více známé = hodně turistů. Na Cascadas de Roberto Barrios nás bylo pár, což bylo úplně skvělý. Jsou to čtyři kaskády vodopádů se spoustou bazénků a tůněk s bublinkami. A jako bonus se v té krásné tyrkysové průzračné vodě dá koupat :) po vodopádech lézt, skákat, a tak. Je to nádherný místo, já se teda jen válela po kaskádovitých bazéncích a fotila, ale Tomáš si šel i skočit z asi 7 metrů. Voda kupodivu nebyla úplně ledová :)

Jak se na Cascadas z Palenque dostat? Dá se jet colectivem za 50$ jedna cesta, vstup je cca 30$. My ale tohle colectivo ve městě za boha nemohli najít, zastavili jsme jich snad dvacet a nikdo nic nevěděl (večer jsme v hostelu zjistili, že fakt jezdí, jen z boční ulice, a všichni říkali, že ho taky hrozně dlouho hledali). Nebylo moc času nazbyt, protože bylo už po 12 a cesta tam trvá cca 45min a okolo páté už se stmívá.. tudíž jsme neochotně zašli do Tour agency a zaplatili si tour za 180$, obě cesty i vstup. Cena mi to přišla skvělá, o peníze ani tak nešlo, ale cestování colectivem je sranda.. třeba tady jezdí místo minibusů trucky a vy sedíte vzadu. Tušíte dobře, že jimi moc turistů nejezdí, spíše cestovatelé, a hlavně teda místní. My jsme s Tomášem asi vzhledově prototyp turistů protože v jakýmkoliv městě neuplyne pět minut, aby u nás nezastavil taxikář jestli někam nepotřebujeme hodit.. trpělivě všechny odmítám, ale včera už mi málem trpělivost došla, když u nás zastavilo snad deset taxikářů za sebou, když jsme se snažili na hlavní ulici stopnout to colectivo. Už jsme myslela, že se na ty vodopády nedostanem, ale naštěstí vše dobře dopadlo a bylo to krásné odpoledne. Je to takový klenot uprostřed džungle.

Před vodopády jsme si dali boží vegetariánské quesadily - strašně moc pálivé i když se salsou vždycky fakt šetřím! Ty jejich omáčičky jsou zrádný.. a ještě předtím jsme ráno navštívili pyramidy a mayské městečko Palenque. Museli jsme vše takhle naštosovat do jednoho dne, ale poměrně ten čas na pyramidách i odpoledne na vodopádech stačil. Nechápu, proč je třeba Kukulkánova pyramida v Chichenitza známější, protože tohle místo bylo mnohem krásnější. V ChichenItza je jedna velká pyramida, tady celé malé městečko fotogenických pyramidek, na některé se dokonce může nahoru! To byl vždycky můj sen vyjít si nějakou pyramidu a užít si z ní výhled.. Palenque je džungli, stejně tak vodopády, první dvě hodiny jsem nervózně vyhlížela tarantule a pestrobarevný hady, ale potom už jsme lítali džunglí sem tam. V Palenque byl božský klid, jen upozorňuju, že je tam příšerný hic. Vyplatí se si přivstat a jet tam brzy ráno. Otevírají v 8 a colectivem je to 15min, cesta tam i zpět stojí 40$ na osobu a dá se chytit na hlavní silnici před ADO bus station (minivan označený nápisem Ruinas), vstup 70$ + 45$ za kameru. Všechny suvenýry z Playa a z Riviera maya tu pořídíte za půlku..

Bydleli jsme v hostelu Yaxkin, což je jediný, který byl na Hostelworldu. Jako zázemí nic moc, hlavně po hotelu v Campeche:D, ale nakonec se mi tam moc líbilo, protože to bylo v přírodě, měli tam koťátko a papoušky a byli tam fajn spolubydlící. Cena 800$ pro oba na dvě noci.
Píšu si pečlivě všechny výdaje a doma pak zase sepíšu, kolik nás co stálo. Sama tyhle info na internetu při plánování považuju za nejužitečnější.

_______________
Update: Už jsme v San Cristobal a barikády, o kterých jsem psala, že jsou na route 199, kterou jsme schválně objížděli jinudy, byly i na naší delší cestě.. Nicméně jsme všechny projeli, aniž by řidič zastavil. Normálně bych o nich snad ani nevěděla, kdybych zrovna nevykoukla z okna a neviděla vojáky na jedné straně a místní, kteří měli natažené lano přes silnici a mávali ať zastavíme, ale řidič to lano prostě strhl a projel. Bylo to v horách na klikatých silničkách. Můžu říct, že to nebyla úplně příjemná cesta, i když se vůbec nic nestalo, možná ale ještě ten noční bus do Mexico city přehodnotíme, protože bychom touto oblastí znovu projížděli.. Ale oproti tomu, jak asi vypadá route 199 to nic nebylo.

Džungle a vodopády

Džungle a pyramidy

Dia de los muertos

Včera jsme oslavili jeden z místních největších svátků, Dia de los muertos, naše dušičky, americký Halloween. Chtěla bych se o tu zkušenost podělit, protože se mi líbí ten kontrast, s jakým zde vnímají smrt. Samozřejmě ztrátu blízkého odtruchlí, to je samozřejmé, ale na svátek mrtvých si to připomínají spíše vesele. Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale Dušičky mi přijdou čistě pesimistické. Chodí se s květy k hrobům, lidé znovu truchlí. Jako by si lidé připomínali spíše den, kdy milovanou osobu ztratili, než tu osobu samotnou. V Mexiku pojímají smrt jako odchod na nějaké další, lepší, místo. Není to nutně konec, ale věří, že se osoba, která odešla, nyní má lépe. V Den mrtvých pak oslavují jeho vzpomínku, připomínají si, jaký člověk to byl a co měl rád. Vaří mu jeho oblíbená jídla atd, protože tak se s ním dokáží znovu spojit v jeho posmrtném životě.

Oslavy tu probíhají velkolepé, na několik dní zavírají obchody, úřady.. Jsme nyní ve státě Campeche, který je poměrně tradiční a uchovávají stále živý prastarý zvyk, kdy na den mrtvých čistí kosti svých milovaných zemřelých. Doslova tak vyjmou kosti z hrobu, v domě umístí jakýsi oltář, kam je vyčištěné na několik dní vystaví spolu se vzpomínkami na tu osobu, např. právě s oblíbenými pokrmy, fotkami, oblíbenými předměty.. Je to přinejmenším zvláštní pocit vidět kartáčem chlapečka čistit lebku svojí babičky.. Smrt tu ale není žádné tabu, a s kostmi se zachází přímo posvátně. Ve městě Campeche, kde jsme do dnešního rána pár dní pobývali, se pořádá celý karneval, kdy celá jedna ulice byla plná těchto svatyní, které soutěžily o tu nejhezčí. Bylo vidět, že soutěž neběží první rok, protože většina kreací byla vskutku dost originálních. Stavěli jim celé mini domečky, které krásně nazdobili, chodilo se v místních květovaných šatech nebo v krásných kostýmech.. Člověk nevěděl, kam se koukat dřív. Počkejte na fotky ze zrcadlovky, jen co se k nim zpátky doma dostanu :) Jojo mám takového staříka, který nemá wifi, a ven z něj fotky dostanu jen přes počítač, který jsem už nějaký ten týden neviděla..

No a později večer se začne slavit v hospodách a pokračuje se další dva tři dny. (Takže jen co jsem v minulém příspěvku napsala, že nechodíme na žádné party a jsme úplně svatí, tak se to nějak zvrtlo :D) Ukořistili jsme v supermarketu poslední upíří paletku barev na obličej, a každý si něco rychle vytvořili na obličeji, navlékli jsme se do triček, která jsme na tu příležitost měli koupená už asi týden, a šlo se. Musím říct, že i když to byla maska doslova na poslední chvíli, byla jsem s výsledkem moc spokojená. Hned co jsme vyšli z hotelu, tak se nás lekla první holčička, co jsme potkali  haha
Já nevím, nějak je mi ta mexická oslava dne mrtvých poměrně sympatická :) Není to smutné truchlení, spíše veselé vzpomínky a oslava dalšího života.

Tři dny v ráji | Cozumel Island

Jeli jsme do Mexika bez jasnýho itineráře. Měli jsme samozřejmě vytipovaná místa, která chceme vidět, ale bylo jich tolik a Mexiko je tak velká země, že by nebylo možný všechno za ty cca tři týdny stihnout. Řekli jsme si tedy, že to necháme tak nějak plynout a že jediným limitem jsou pro nás místa příletu (Cancún) a odletu (Mexico city). Taky jsme si zarezervovali první hostel na dvě noci, za což jsem ráda. Stačilo to tak akorát na rozkoukání se a vymyšlení dalšího plánu. Z Cancún jsme se přesunuli do Playa del Carmen, odkud jsme jeli na výlety do Tulum a Chichen Itza (Kukulkanova pyramida). Uteklo to jako voda a před námi najednou poslední noc v Playa a otázka, co dál. Nakonec nás zlákala cena ferry na nedaleký ostrov (300$ za osobu za roundtrip, $=opět mexické peso,ne dolar;)) a cena místních hostelů (200$/os/noc). I předpověď počasí vypadala slibně. Vše jsme zabookovali a naplánovali jsme, že po ostrově bychom mohli do Campeche na sever Yucatánu - mimochodem 7 hodin cesty v autobuse. 

Z Amigos hostelu na ostrově nám přišla rychlá odpověď se spoustou tipů, jak se tam dostat a s mapkou města. Prý mezi Playou a Cozumelem operují tři přepravní společnosti, z čehož jedna má prý strašně staré lodě (utopit jsem se nechtěla) a druhou založil prý bývalý politik, který teď prchá před vězením, protože zpronevěřil spoustu peněz (to jsem taky podporovat nechtěla). Paní nám tedy doporučila společnost Miramar, která je prý "tradiční a inovativní".

No, druhý den jsme se ráno šli ještě naposledy podívat na pláž v Playe. V tomhle městě jsou dvě mola a na obou kotví loďě Miramar. Šli jsme se tedy k tomu bližšímu zeptat, a pán že jo, že tam naše loď jezdí každou hodinu a že no problema. Měli jsme radost, že tu naši batožinu nepotáhneme moc daleko a šli se sbalit do našeho AirBnb bytečku. Přišli jsme tedy o dvě hodinky později nabalení a pán nám lístky sice prodal,ale že naše loď jede z toho druhého mola :D což bylo asi kilometr daleko po pláži. Tak jsme krapet změnili plány, já si sedla v kavárně na wifi (a napsala vám o ztrátě dokladů:)) a Tomáš šel nakoupit něco k večeři (protože bůhví jestli na tak malým ostrově mají supermarket! (Jo mají...)) smíření s tím, že pojedeme nějakou pozdější lodí. Pak jsme ušli pár bloků a šli ještě na tacos. V tom horku se to fakt nedá chodit po městě hladoví.. Hele, myslím že už jsme se slušně nahodili na karibskou vlnu a čas neřešíme, protože místo lodě v jednu jsme jeli ve tři. Protože kafe a protože tacos :D Mimochodem k tacos jsme si dali Cheladu a zkusili jsme taky Ojo rojo. Už mi tyhle jejich pivní koktejly začaly chutnat. Chelada je pivo na šťávě z limetky a soli. Ojo rojo je pivo s rajčatovým protlakem. Chelada u mě jasně vede!

Cesta lodí byla adrenalin, kterej jsem nečekala. U břehu Playa úplně klidné moře, sem tam vlnka. Ostrov 20km daleko, nečekala jsem nic jinýho než vyhlídkovou plavbu se spoustou selfies na horní palubě. Horní paluba byla zavřená, to mi bylo od začátku podezřelý. Usadili nás do prostřední krytý paluby jak sardinky. Pak jsme vyjeli z přístavu asi 500m za lodí té jiné společnosti a v jednu chvíli koukám, že se ta druhá loď úplně kymácí, to mě taky znervóznilo. Pak jsme přes korálovou bariéru vjeli na otevřené moře i my a já myslela, že umřu. To jsem nezažila takové vlny. Natočila jsem to na kameru, až dám dohromady video tak se pokocháte. Většinu cesty jsem se křečovitě držela zábradlí a druhou rukou drtila Tomášovi ruku, nohu, co mi zrovna přišlo do cesty.. Na lodi byla živá hudba a v jednu chvíli i oni přestali  hrát, protože jim  hudební nástroje začaly lítat po palubě. Pak v největším děsu pustili nějaký disco z repráků a já si připadala jak v Titanicu, když ta kapela hrála na přídi poslední songy před potopením. Děti křičely, lidi řvali vždycky, když jsme se víc zhoupli.. No byla jsem fakt hodně šťastná, když jsem zase stála na pevnině. (Dneska nás čeká cesta zpět do Playa a už od rána jsem z toho nervózní:D)

Píšu Vám tedy z terásky hostelu na tomto paradise island:) Ostatní ještě spí, já už nemohla, tak jsem využila čas k napsání pár řádků.. Tenhle hostel je skvělý, pokud někdy zavítáte na tenhle krásný tropický ostrov. Vlastní ho Britka, která má velký pozemek rozdělený na soukromou část a část pro hostel. Dala nám spoustu tipů, kde co zařídit, co kdy vidět. Navíc tu žije už asi 30 let a všichni ji znají, tak nám dávali levnější cenu. Čistější místo jsme tu zatím neviděli, a je tu spousta místa na sezení na terásce, hamaky a u bazénu lehátka. Bazén má úplně obří, celá zahrada je upravená, plná tropických stromů (každý je popsaný, co je co, protože se asi hodně lidí ptalo:)) a prý z nich mají family business na výrobu domácích marmelád. Nesmí se tedy nic jíst a sbírat samozřejmě. Není to typický party hostel, spíš klidné místo v tropickém ráji, kus od centra. Bydlí tu spíše lidé, co chtějí objevovat ostrov nebo si tu dělat scuba diving zkoušky. Navíc má paní kočičku, co tu běhá:) (Už jsem se zmínila, jak moc mi chybí Robin??)

První den jsme se šli jen projít podél přístavu, akorát na západ Slunce. Ukázalo se ale, že i když má ostrov na šířku 14.5km, tak na pěší turistiku to není. Druhý den jsme si půjčili kola a ujeli asi 10km na západ od města a pak zpět. Třetí den jsme se už odhodlali ke skútru. Já na tom seděla poprvé v životě, Tomáš asi podruhé, ale pánovi jsme samozřejmě tvrdili něco jiného, jinak by nám to nepůjčil. Jinak teda pro půjčení auta i skútru je většinou třeba kreditka, kterou se zaručíte. My oba máme debitky, takže s tím máme problém, nicméně v Karibiku se dá domluvit a nakonec stačil cash deposit 1000$. To jsme samozřejmě neměli ráno u sebe, tak pán že s námi pojede k hostelu a my mu to dáme. Super říkáme si, hned si oťukne, jestli to umíme řídit :D prvních pár bloků jsem se málem počůrala strachy (ale odpoledne už jsem si jízdu fakt užívala:)). Oni tu mají všehovšudy tak deset semaforů po celým městě, jinde mají všude systém předností. Bylo to tak ve víc městech, která jsme tu zatím navštívili. Třeba na Cozumelu měly všechny ulice rovnoběžné s mořem přednost, na všech kolmých k pobřeží jste naopak museli dát přednost těm na rovnoběžných, kromě asi pěti avenid, které byly obousměrné a měly přednost před všemi. No, byla to sranda. Taky oni jezdí pro nás trochu nevyzpytatelně. Předjíždí se zleva zprava, jak to zrovna vyjde. A jezdí docela rychle. Ale na druhou stranu mi přijdou poměrně opatrní a trpěliví. Když někomu vjedete do cesty tak prostě zabrzdí, žádný troubení a nadávky. Taky jsme zatím neviděli jedinou dopravní nehodu.

Na skútru jsme objeli skoro celý ostrov dokola a zpět (po jediné silnici, která tu za tím účelem je). Ostrov je vlastně rozdělený na část naproti Playe, kde jsou korály a město a na část k oceánu, kde je jen pláž a obří vlny. Je to prý jedno z nejvyhledávanějších míst pro scuba diving. Taky by mě to lákalo, třeba další rok, letos jsme na to neměli budget. Cena kurzů tu byla okolo 400 USD za osobu. Po dobu našeho pobytu ale byla většina ponorů zrušena kvůli moc velkým vlnám. I na šnorchlování jsem měla problém dostat se do vody a z vody, nehledě pak na otevřeném moři ve veškerý potápěčský výstroji. Šnorchlování ale po pravdě nic moc, scuba diving bude určitě krásný, ale chce to fakt odjet kus od ostrova na okraj korálu. Při pobřeží jsme toho moc neviděli a dále na moře jsme se kvůli vlnám báli. 

Objeli jsme tedy ostrov, který je na druhé straně spíš nepohostinný :D jen vlny, vlny,vlny.. já myslela že se utopím, když jsem chtěla vlézt do moře. Ale výhledy jsou tam nádherné, to jen tak někde není. Zastavili jsme alespoň na colu v jednom z několika barů, které tu jsou, abychom na chvili unikli vichru, viděli zase varany.. jinak je ostrov jen placatá jungle. Nejvyšší bod má 10 m.n.m. Ale je to krásný to vidět na vlastní oči, navíc ještě takhle ze skútru, kdy si můžete zastavit kde chcete:) na nejzápadnějším cípu ostrova je nějaký ekopark, s aligátory, plážemi atd, který jsme bohužel nestihli, tak možná tip pro vás, pokud tam někdy zavítáte (vstup cca 18 USD). Za skútr jsme platili 400$ na den + benzin, za kola 200$/os na den.

Každý den jsme přišli na hostel a okolo půl desáté odpadli a spali až do rána. Nevím, čím to je, ale chodím tu každý den spát strašně brzy, protože už neudržím otevřené oči. Žádná party zatím.. ale zas jedno dvě pivka si po večerech dáme :D to ne že ne... 

Článek jsem Vám dopsala o pár dní později, takže zdravím z terásky v našem hotelu v Campeche!! Jsme fajnovky a na pár dní jsme hostely vyměnili za luxusní hotel (hlavně proto, že to na Bookingu stálo stejně jako cena za dvě postele v jediném hostelu, který v Campeche je:D) Jsme úplně v mimo turistické destinaci a je to zatím úplně skvělý. Včera jsme poprvé jeli colectivem a stopem, nakupujeme konečně na trzích a povídáme si s místními.. Je to tu úplně jiné než na Riviera maya. Připadám si tu bezpečněji a na ulicích konečně převládají mexičani nad turisty... Dnes je Dia de los muertos, tak jsme hodně zvědaví. Už včera chodili děti v maskách, všude šílenství protože obchody na několik dní zavřou. Asi až pátý bankomat nám byl včera večer schopný dát cash, jak všichni vybírají.. je to tu jeden z největších svátků, tak jsem ráda, že to zažijeme na vlastní kůži.